Listopad 2016

Yeah I lie to you, but don't you lie to me 👻

1. listopadu 2016 v 19:49 | Broken girl |  Diary
Ahoj, další měsíc proběhl a u nás na škole doufáme stále víc a víc, že to všechno skončí... Třeťák je v pohodě říkali... ještě žádná maturita říkali... už se tam vyznáte říkali... A realita? Hnus!! Maturitní otázky z biologie píšeme v podstatě už od prváku, jenže já se nedokážu naučit ani jednu na jednotlivý test - nedovedu si představit příští rok, kdy se budu muset naučit všechny... 😞. Ale dost o tom špatným, protože je dost pozitivního a o tom to celý bude.

rose

Od neděle se cítím tak nějak pozitivně naladěně... Všechno to začalo v neděli hned ráno, kdy jsem musela vstát někdy okolo 9-té ráno a vydat se do Brna na v podstatě poslední ligovou soutěž na moravě (jakože tento rok, kdyby to někdo pochopil jinak). Všechno bylo OK - neměla jsem toho moc na práci jenom jsem při prvním vyhlašování předávala medaile. Musím říct, že mám štestí na jednoho pohledného chalana, protože na předminulé soutěži jsem předávala stříbro a on zrovna skončil druhý a tady jsem předávala bronz a hádejte co? On skončil 3.

Tancovala jsem až někdy v podvečer a fakt jsem si to užila. Jsem v kategorii s jednou holčinou, která je strašně super a je ve stejné skupině jako tem chalan btw. Pro mě osobně to byla letos nejlepší soutěž a vím, že nejsem sama, kdo to tak cítí. Dokonce mi přišli fandit lidi od nás ze skupiny a mnou velmi milovaný trenér mi řekl, že to bylo dobrý (nejvyšší úroveň obdivu). Na vyhodnocení jsem neskočila nijak dobře, ale bylo to 🔝.

Uklízení po soutěži jsem si taky nehorázně užila. Naše tajná party v šatně s nejodpornějšími drinky ever; nošení stolů ze schodů, kdy ve chvíli, kdy mi ten stůl málem spadl, přiběhl kamarád (J. spolužák ze základky) a naštěstí mi stůl vzal. Celkem odvážná cesta domů, kdy jsem šla asi 2 kilometry skoro v 11 v noci sama tmavýma uličkama Brna, těsný stihnutí vlaku a zbytek cesty domů zakončený velmi brzy následující dne...

november

Pondělní škola rovnou padla, takže pohoda v posteli, krátká hra (2 hodiny jsou na můj vkus na hry málo 😅), dodělání slohu do češtiny, který jsem chtěla dnes odevzdat, ale asi nic... přístě... Odpoledne bych už doma nevydržela a hlavně tréninky s J. jsou prostě tréninky s J. Takže trip na jeho trénink, kde jsme celou domu s holkama (jj, byly jsme tam jenom holky a on) vymýšleli prank na něj, což zatím nijak nevyšlo, ale do konce školního roku času dost bohužel.

A dnešek začal vcelku epicky. Dobře, vstávání nic moc a vlak, který nejel včas už víc jak měsíc, mě taky nepotěšil, ale co se díky tomu nestalo? Potkala jsem se v šatně s H. (něco o něm najdete v menu - popřípadě si rozklikněte prostřední korunku; u ní je asi nejzajímavější obsah). Už strašně dlouho mi nic neřekl - ale jakože vůbec nic. Letos jsme spolu vlastně nemluvili vůbec. Až dnes ráno, když jsem to čekala úplně nejmíň, se na mě otočil a řekl mi čau. Já mu odpověděla strašně potichu, ale on se na mě otočil znovu a usmáli jsme se na sebe (i z takové blbosti teču jako 🍧 ještě teď...).

Tímhle to prozatím tak nějak končí, ale uvidíme, co a jak se bude dál vyvíjet...
Broken girl