My first memory of you 💎

24. srpna 2016 v 22:04 | Broken girl |  TT
Ahoj, momentální téma týdne je perfektní příležitost, jak Vám vnutit další článek o mém milovaném J., protože když o něm pořád mluvím přede všemi, tak o něm můžu i pořád psát. Pokud to nenávidíte již teď, tak to máte blbý 😛 a radši si ani nepředstavujte, jaké to je mě znát osobně 😅... Ne, dělám si srandu, ale článek o J. to bude.

Každý má miliony vzpomínek na lidi okolo sebe. Některé postupně blednou a upadají v zapomnění, zatímco jiné Vám ulpí v mysli a nezbavíte se jich, ať se snažíte sebevíc. Paradoxně si většinou pamatujeme to zlé a to pěkné pozapomínáme (hlavně já to tak mám; zeptejte se mě, co zlého mi někdo v okolí udělal a dám Vám podrobný seznam, ale zeptejte se na to pěkné a stěží vymyslím tři věci 🙈). A jelikož je téma týdne První vzpomínka chci se zaměřit na to pěkné - na začáteční vzpomínku na jednu pro mě velice důležitou osobu je normální, že u toho přemýšlím nad tím, jestli si neudělat umělé nehty?? a jak možná tušíte, nebo jak jste rozluštili v prvním odstavci (kdo nemá rád škrkané písmo, tomu se omlouvám, ale já z toho mám takový lepší pocit ✌) je to J.

Vždycky jsem přemýšlela, kolik dní je to přesně ode dne, kdy jsme se poznali. Ale hlavně ☝! Věděla jsem, jak to zjistit. Stačilo otevřít deník, kam jsem si zapisovala jména všech kluků, co se mi tak zhruba od 8. třídy líbili, a zážitky s nima. Přesně, jak jsem si pamatovala, bylo tam přesné datum, a tak Vám můžu říct, že se vracíme přesně do roku 2013 📆.


love


Budík ⏰ odzvonil 8 hodin ráno. Sice jsem už pociťovala první známky nervozity, přesto jsem bez problému vstala (zlatý starý časy - teď když mi někdo řekne, ať vstanu v 11, mám s tím problém). Nedokážu si vybavit, co jsem snídala 🍝, nebo jestli jsem vůbec snídala, ale vím, že 30 minut před začátkem prvního letního tréninku (tenkrát jsme měli soustředění podobným stylem jako jsou příměstské tábory) jsem vyšla z domu směrem k místu konání. Věděla jsem, že tam nebude nikdo, koho bych znala, a tak jsem stála na druhé straně silnice neschopná přejít. Vytáhla jsem z kapsy mobil 📱 - tenkrát to byla ještě některý z mých starých sony ericssonů neumím to už ani napsat a napsala kamarádce pro nás dvě tak typickou zprávu: Teď ti budu chvíli psát, protože jdu někam, kde nikoho neznám a připadám si blbě. Kamarádka odepsala OK a já se rozhodla přejít silnici. Doufala jsem, že mě nikdo neuvidí, protože můj styl přechzení silnic je... no, řekněme... ne zrovna bezpečný...

Jestli mě někdo viděl nebo ne se můžeme dohadovat jak chceme, protože nikdy prostě nevíte, kdo Vás doopravdy sleduje, kdo jen tak zírá do prázdna, kdo sleduje něco vedle Vás a kdo se dívá úplně jinam 👀. Co můžu ale říct s jitotou je, že mě mohl vidět úplně každý, jelikož všichni seděli v zahrádce aka zase neví, jak tomu říkat. Ale na druhou stranu jsem za to ráda, protože je jednodušší vmísit se mezi lidi venku, než vejít do místnosti, kde Vás sledují oči všech přítomných. A tady to všechno začalo přes 3 roky utrpení, myslení na něj ve dne v noci, probrečené každé možné příležitosti (hlavně narozeniny #youknowwhatImean), miliony nadějí k ničemu přátelství, které mi vydrželo ze všech mých současných nejdéle.


city


Seděl na kraji lavičky a díval se do svého HTC📱. Na sobě měl červenou košili👔 a občas zvedl svoje královsky modré (když se v taneční skupině učíte barvy 😂) oči, aby se zasmál nějaké narážce na někoho v okolí nebo nejčastěji právě na něho. Měl úžasný úsměv a prostě ty oči ❤ #inlovewithhiseyes. Nedokázala jsem se v jeho přítomnosti přestat usmívat, ale protože ostatní vykládali vtipné zažítky z jejich thug lifů, nevypadalo to nijak divně. Po chvíli jsme se přesunuli dovnitř a začal první trénink. Jelikož jsme byli rozdělení na skupiny a on byl v té druhé, seděl tam na židli, sledoval svůj mobil a jen občas zvedl hlavu, aby se rozhlédl, co se děje okolo. Z tancování si nepamatuji nic snad kromě toho, že jsem se nedokázala soustředit 😀.

Ale okamžik, kdy bych se do něj zamilovala 100% (jakože kdybych už nebyla, protože #hiseyes prostě stačili), přišel, když skončil náš trénink a začal ten jeho (teď je možná vhodná chvíle říct, že on tam vlastně nebyl jako tanečník, ale jako lektor...) Já jsem zůstala sedět s mobilem v rohu místnosti, protože jsem tam ještě nikoho moc neznala a celkově... náš #sociallife byl dost podobný. On stál ve předu místnosti, která je hodně malá, takže výhled perfektní a jako ve všech tanečních filmech, tak i tady je zrcadlová zeď, takže perfektní výhled na všechny strany #perverzníjásederenapovrch. Jelikož má rád posilování, chtěl tak zahájit jejich trénink. Zadal jim myslím 20 kliků, jenže nedovedete si představit, jak jejich snaha o "kliky" vypadala. Nemohla jsem se jim přestat smát a on očividně taky ne, protože řekl směrem ke mě a ještě jedné holce, kterou vždycky záhadně vynechávám z příběhu: "Zaberte nebo si holky budou myslet, že jste slabí." A potom mrknul 💟 moje srdce se prostě zastavilo.

A přesně tohle je moje první vzpomínka na něj. Vím, že on by si nevybavil snad ani, že tam vůbec byl, ale pro mě znamená hodně.
Broken girl
 


Komentáře

1 Kika Kika | Web | 25. srpna 2016 v 16:18 | Reagovat

je super že z nevinného stretnutia ste sa stali kamarátmi :)

2 Switch Switch | E-mail | Web | 25. srpna 2016 v 20:01 | Reagovat

Taky mám na toto téma rozepsaný článek o první vzpomínce na "svého" zlatého miláčka, ale nevím jestli ho  mám publikovat, už ho cpu všude a čekám, kdy s tím lidi ztratí trpělivost :-D

Jinak, je to hodně smutný, že si pamatujeme nějaký okamžik přesně na den kdy se stal a se všemi detaily, zatímco ten druhý třeba neví ani že se ho účastnil :-(

3 Angel :) Angel :) | Web | 26. srpna 2016 v 10:54 | Reagovat

Tak to je pekná spomienka :)

4 cincina cincina | Web | 26. srpna 2016 v 19:21 | Reagovat

Tak to je moc hezká vzpomínka:) Jsem netušila, že on je lektor:O

5 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 26. srpna 2016 v 22:24 | Reagovat

To je krásný!^^ Miluju takovýhle drobnosti.. Zanechává to ve mně nejvíc pocitů. Taky jsem nevěděla, že je lektor :D Friendzone je to nejbolestivější:/ Však víš jak to mám😅

6 Gabriella Gabriella | Web | 28. srpna 2016 v 12:00 | Reagovat

To je pěkná první vzpomínka :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama