Červenec 2016

Představa vs. realita; mottos ☕

28. července 2016 v 23:10 | Broken girl |  THIS 🆚 THAT
Ahoj, je skoro půlnoc, a jak to tak v takových to pozdních dobách bývá, dostala jsem "inteligentní" nápad na zajímavý článek. Asi každý z nás zná taková ty moudra typu "Raní ptáče dál doskáče" omg, nevím, jak se to jmenuje, proto je v názvu motta, což to rozhodně není XD a tady moudra... a mě napadlo přenést tato přísloví právě mi došel název, ale zase ho nevím anglicky :D a když to dám do googlu, tak ten výsledek se mi nelíbí do každodenního života; přesněji porovnat, jak si je lidé představují a jak doopravdy vypadají v mém životě. Doufám, že Vás článek pobaví - určitě to berte s nadhledem 😉

love

"Co se škádlívá, rádo se mívá."

Představa 🐉- Holčička v růžových šatičkách s copánky, které ji to ráno pletla maminka 👧, sedí ve školní lavici. Doběhne k ní největší drsňák třídy a když se právě holčička zajímá o něco jiného, nenápadně ji sebere pouzdro a schová ho do lavice. Holčička si samozřejmě po chvíli své ztráty všimne a začne vyzvídat, jenže chlapec se šibalským úsměvem a jiskrami v nevinných modrých očičkách zarytě popírá. Holčička ví, že to pouzdro sebral on a i když jí dochází trpělivost, stejně se na chlapce celou dobu sladce uculuje. Chlapcovi nakonec nezbyde než se k činu přiznat, ale oba na to vzpomínají jako radostnou událost a později třeba padne první nevinná pusa, jak to u dětí jejich věku bývá.

Realita 🔬 - Tak tohle rčení u O. nabralo nový level... "Nemáš žádný kámoše, co?" Jedna z typických zpráv, co mi od něj chodila. Vždycky značila začátek nové hádky o věcech, o kterých ani jeden z nás moc nevěděl. Jenže jenom u hádek to moc dlouho nevydrželo... Dostalo se to do chvil, kdy jsem jen tak stála a on mi s radostí držel zapalovač 🔥 u mé hlavy... A pak mi v jeho dvaceti letech jen tak napsal, že na mě dlouho myslí a měl strach mi to říct. Jsou to ty chvíle, kdy sedíte po tmě na posteli a ptáte se samy sebe, jak se tohle mohlo stát. Může na tom být vůbec něco pravdy? Jako reálně - klidně Vám podrží zapalovač u hlavy, ale má strach s Vámi mluvit? 20 letý borec...

pizza

"Co oči nevidí, to srdce nebolí."

Představa 🐉 - Všude v domě je tma, jak to tak už po půlnoci bývá, jenže mě to nedá. Odhodím ze sebe přikrývku a potichu se vyplížím z postele. Našlapuji potichu a mířím směrem kuchyně. Nikde nerožínám, abych nebyla prozrazena, a jdu po paměti. Při prudkém nárazu do dveří polknu výkřik a přivřu oči. Bolest po chvíli vymizí, a tak pokračuji ve svojí výpravě. Poslední úsek místnosti mě dělí od cíle mé cesty. Rozhlédnu se, ale nikde není ani vidu po známkách nějakého života. Rychle přeběhnu tuhle poslední část, otevřu lednici a vytáhnu to, kvůli čemu jsem vážila celý tento výlet. Zmrzlinu 🍧. Neváhám, popadnu ji a urychleně odcházím z kuchyně, přičemž cestou stíhám ještě vzít lžíci. Se stále zrychleným pulsem sedím na posteli, pojídám zmrzlinu a říkám si: Co oči nevidí, to srdce nebolí. A mě žádné oči neviděli...

Realita 🔬 - Každý se o tom bavil a všichni věděli, že to tak je. Ale on? Nic mi neřekl. Všechno jsem brala OK. Byli jsme kamarádi a takové věci si kamarádi říkají... No, někteří na to ale potřebují půl roku času, ale vem to čert. Řekl mi to; zatímco jsem hlídala každý pohyb té, kterou bych na jeho budoucí bývalou typovala, začal chodit s malým kidem, co bývala mojí kamarádkou. Každý věděl kdy a kde spolu spávají, ale tak to ve vztahu bývá že? Slyšet o tom není příjemné, ale každý si z toho dělal srandu, tak proč se nepřidat. Jenže osudové ráno 🌇 mi přišel snap od ní; jeho fotka s ní v posteli. Brečela jsem... Slyšet o tom a vidět to je nesmírný rozdíl.

Tak a jelikož mě již nic nenapadá, tak tímto článke končím. Pokud máte nějaké rčení, o kterém si myslíte, že by mě mohlo zaujmout, zanechte ho v komentáři 💬, když se jich sejde dost a budete o to stát udělám druhý díl. Jinak mám teď pár nápadů na články, takže se můžete těšit například na Moje povaha podle horoskopu - pravda vs. lež... Jinak, příští týden (od 31. 7. do 8.8.) tady nebudu.
Broken girl


Day #10 - Strach

21. července 2016 v 19:33 | Broken girl |  30 days challenge
Tohle téma je určené přesně pro mě 👑. Týká se strachu. Můj kdysi nejlepší kamarád si myslí, že se bojím naprosto všecho, což není pravda, a že bych měla lepší psát, čeho se nebojím. Takže, otázka přesně zní:

"Z čeho máš strach?"

art

Bojím se strašně moc věcí a některé z nich jsou naprosto paradoxní jako např. bojím se společnosti (nerada jsem mezi lidmi, protože mi to prostě nedělá dobře; stresuji se apod.), jenže zároveň nesnesu samotu (mám strach, že na mě každý zapomene a už tak zůstanu navždy). Co se dále týká živých věcí nevím, jak to jinam nazvat, tak se bojím zvířat - nemyslím tím třeba pavouky a hady (to mi zrovna nijak nevadí), ale psy, kočky, ... to jsou přesně ta zvířata, od kterých si udržuji bezpečnou vzdálenost.
Z takových těch normálnějších věcí, kterých se bojí více lidí, jsou to určitě výtahy (nemám strach, že by třeba mohli spadnout, ale dělá se mi v nich automaticky špatně), oheň (nechtějte mě vidět na praktikách z chemie...), výšky a s tím spojeným pádem, smrti a tmy.
Často přemýšlím nad svým životem a všem, čím jsem si prošla. Automaticky to ve mě vyvolává strach z vypadání zubů (což už se z nějaká části začíná stávat skutečností) a O. (když mi posledně napsal, začala jsem se klepat; když kdykoliv stojí v mojí blízkosti - hlavně za mnou - tak se taky klepu...).
Co se týče školy, i tu mám dost takových věcí. Začíná to mluvením (nenávidím někde mluvit, třeba i s kamarády; strašně se zasekávám v řeči a přijde mi, že mluvím moc pomale...). Dále jsou to výlety; nenávidím je. Mám ráda, když jdou věci přesně podle plánu a beze změň, což výlety přesně nejsou - dokáže mě to hodně stresovat. Strach mám i z tělocviku, protže nikdy nevíte, co se může stát a s tím opět spojený balon, kterého se bojím, a taky stojky a podobné cviky.
Znáte takové ty fotky na hraně střechy, balkonu apod? Tak to bych já nikdy nedokázala, protože i třeba 3 metry od hrany se už klepu strachy, že spadnu. To stejné zažívám, když jdu podél silnice... Děsí mě, že všechna ty auta, autobusy, šaliny,... jsou tak blízko.
Strašně moc se bojím taky o své věci, že je třeba ztratím, rozbiju (a.k.a. thug life s iPhonem)... Dokáže mě vyděsit i křik, hluk, historky... Nedokážu se dokonce ani podívat na večerní televizní noviny...

Jelikož mě takhle z fleku víc věcí nenapadá, tak to nechám tak... Příště se můžete těšit na otázku ohledně mých silných stránek a nezapoměňte se v komentářích pochlubit tím, čeho se bojíte vy, ať si nepřijdu tak divná 😂
Broken girl


Flexibility 👑

19. července 2016 v 19:42 | Broken girl |  TT
Ahoj, už dlouho jsem nevěděla, co napsat, ale toto téma týdne mi dost pomohlo, takže doufám, že z tohoto vznikne smyslupný článek, který opravdu vydám 🙈. Asi většina z Vás ví, co je za téma týdne, ale tak pro ujasnění: NIKDY SE NEZASTAVIT. A jako tanečníka mě u této věty napadne jedna jediná věc a tou je flexibilita.

flexible
Jediná věc, co mám stejnou s touto holčinou, jsou ty boty.

Kdyby někdo nevěděl, co je to flexibilita, tak je to takový to protahování, abyste ve výsledku byli schopní udělat třeba něco jako ta holčina na obrázku. A narovinu: Kdo by něco takového nechtěl umět, mít to na perfektní fotce s miliony like na instagramu nebo jiné přinejlepším všech sociální síti?
Jenže co za tím stojí? Práce... Každý den minimálně jedno kolo protahování, čemuž musí předcházet krátká rozcvička, protože jinak to má přesně opační efekt než flexibilitu. A nevěřili byste snad ani tomu, jak dlouho takové protahování může trvat...
Jenže nesmíte nikdy zastavit, protože, co se stane pak, z tohoto vyplývá dost jasně. A já se o tom přesvědčila na vlastní kůži. Flexibilita se ztratí do neznáma a jen tak se nevrátí. Chci zpátky ty časy, kdy jsem si mohla lehnout na obě nohy, ale ono to chce práci...

Ok, přijde mi, že to nemá žádný příběh, ale tak nevadí... Vylepšíme to aspoň songem na konec: PIL C - FADED.
Broken girl

Tag 'bout me ♥

14. července 2016 v 14:23 | Broken girl |  Tagy
Ahoj, když je venku takové počasí jaké je (u nás momentálně strašně prší a při tom je celkem dusno), tak se člověk musí zabavit nějak jinak. A tak jsem si řekla, že Vám sem přidám něco, v čem se o mě dovíte zase něco nového. A to přesně pro mě představuje tento tag. Je v něm tentokrát 40 otázek, což je oproti minulým 100 otázkám relaivně málo. Ale některým se to zdálo moc... A dneska to bude v češtině :D

flowers

40 otázek o


1. Moje celé jméno: ok, takže 39 otázek o mě, protože na toto neopovídám, což už víte
2. Oblíbená píseň: tak nějak celkově nerada určiji moje nejoblíbenější, ale v poslední době hodně poslouchám Mama said od Lukase Grahama
3. Stát, ve kterém žiji: Česká republika
4. Oblíbená show: rozhodně Dance moms, akorát se mi nedaří poslední sérii sehnat ke shlédnutí v ČR
5. Věk a narozeniny: momentálně je mi 17, ale ještě letos mi bude 18 a to přesně 20. října
6. Momentální nálada: hodně proměnlivá...
7. Důvod nálady: jsem ráda, že nikam nemusím a můžu dělat věci, co mám ráda, ale zároveň si připadám strašně sama
8. Perfektní datum: momentálně 22. července, protože J. bude mít narozeniny a já už mám připravené přání však on mi tu radost J. ještě zkazí
9. Můj "typ": blonďák s modrýma očima
10. Největší strach: až jednou vyjde článek z 30 days challenge se seznamem věcí, kterých se bojím, pochopíte, že vybrat jednu věc je opravdu těžké, ale budou to asi zvířata
11. Oblíbený zpěvák: Ed Sheeran, kterého jsem si v poslední době opravdu oblíbila zároveň s Taylor Swift
12. Moje nejtajnější tanemství: jsem takový ten typ člověka, co neudrží žádné tajemství, takže asi ani žádné nemám, nebo si na něj zrovna nevzpomínám
13. Budoucí povolání: miluji matematiku a zároveň nechci přijít o dva měsíce prázdnin, protože je to pro mě nejdůležitější část roku, takže bych se chtěla stát učitelkou matematiky
14. Jméno pro dceru: Kristýna, Rebeka nebo Anna
15. Jméno pro syna: Daniel nebo Michael
16. Nejhorší věc, jakou jsem udělala: když jsem byla malá, podkopla jsem bratrovi nohu tak, že narazil na hranu skříně
17. Tajná touha: chtěla bych se jednou dostat na nějakou větší aneční soutěž v tanečním stylu, který se tu v okolí bohužel nikde netancuje
18. Přidej selfie: jelikož chci tento blog stále urždet v anonymitě, tak se z tohoto stává 38 otázek o mě
19. Kolik chci dětí: 4 - dva kluky a dvě holčičky
20. Oblíbené prázdniny: budou to asi ty letní, protože jsou nejdelší

bridge

21. Jsem panna: tuhle otázku nemám ráda, ale jo jsem
22. Popis mého nejhoršího randa: reálně jsem nikdy nebyla na opravdovém rande
23. Podvedla jsem někdy někoho: předchozí dvě otázky asi mluví za vše, takže ne
24. Popis mého ex: nízký, hubený, hnědé vlasy, modré oči, otřesný prospěch ve škole a hlavně hodně stydlivý přesně typ kluka, kterého chce... njn žádná
25. Výška: 162 myslím
26. Členové mojí rodiny: mám, táta, nevlastní starší bratr a mladší bratr
27. Mazlíčci: žádní, ale mívali jsme králíka a rybičky
28. Vysněné auto: audi nebo ferrari
29. Vzor: Ája Štejnarová 💖, kterou z Vás nezná asi nikdo
30. Oblíbený obchod: New Yorker
31. Oblíbený film: HP ze zahraničních, O statečném kováři z českých
32. Oblíbený sportovní tým: tady mám problém vybrat jeden, protože jich mám fakt asi milion, ale dám jich sem jenom pár a to FNATIC a Beethoven DC, kdy zase asi ani jeden z nich Vám nic neřekne
33. Nejtrapnější moment: přijde mi, že nic takového nemám
34. Velikost bot: většinou 39
35. V čem si nejsi jistá: paměť a to hlavně při tancování
36. Kouřím nebo piju: v životě jsem neměla cigaretu ani v puse a piji opravdu jen při nějakých větších příležitostech jako třeba výlet nebo opravdu povedená soutěž, což se jen tak nestává
37. Něco, co nenávidím: povahu většiny lidí u nás na škole
38. Něco, co miluji: flexibilitu, protože mě naprosto fascinuje, když si někdo dá třeba nohu k hlavě apod.
39. Oblíbená vzpomínka: pořádní soutěže, kde jsme se začali bavit s J.
40. Náhodné přiznání: tento tag mi přijde delší, než ten, co měl 100 otázek
Broken girl

Huntin' 🙊

12. července 2016 v 19:55 | Broken girl |  Diary
Ahoj, tak jsem tady s dalším povídacím článkem, který tu už nějakou dobu nebyl. Ale když není, o čem psát, tak mi přijde lepší přidávat 30 days challenge, než nic nebo články o ničem. Ale po 12 dnech prázdnin už bych Vám mohla aspoň trochu říct, jak na tom jsem...
Moje léto zatím narovinu vypadá úplně otřesně a v podstatě jenom čekám, co horšího se stane každý další den. Všechno to začalo dnem v práci s mámou, za což samozřejmě nemám žádné peníze ani nic, protože je to jenom výpomoc. Pokračovalo to dny, kdy jsem naprosto nevěděla co. Krátký výlet k babičce skončil zprávou, že jí našli rakovinu tlustého střeva. Další den se mi ani za nic nedařilo rozjet notebook a takhle to pokračovalo dál a dál...

fruit

Jenže já už to takhle nechci, a tak jsem se to rozhodla změnit. Prvně jsem si udělala radost koupí si nových bot (Nike Roshe One Flieght Weight). A dneska jsem se rozhodla udělat si procházku po okolí a spestřit si ji jednou hrou. Asi tušíte kam mířím.... Ano, i já jsem si stáhla Pokemon GO.
A taky jsem se rozhodla ji hned zajít vyzkoušet. Za relativně slunečného počasí jsem tedy s mobilem v ruce vyšla ven ve svých nových botech. A i když jsem nakonec hodně zmokla (a kdo někdy měl Roshe ví, že síťkovina promoká jako fakt rychle), musím říct, že to stálo za to. Ušla jsem nějakých 7km, což sice není závratné číslo, ale pěkně jsem se prošla a pochytala opravdu dost pokemonů.

iphone

Cestou jsem se ještě zastavila v Albertu, abych se schovala při největším dešti, a pořídila si vydání časopisu marie clare a marianne bydlení. Už se těším až si večer v klidu sednu u televize a počtu si :3
A co jsem tímto článkem vůbec chtěla říct? Něco, co mi celou dobu tvrdí J. a já to celou dobu před ním popírám XD. Že Vaše léto bude takové, jaké si je uděláte... A já si dneska řekla, že si ho chci užít ;)
Broken girl

Day #9 - Úsměv

8. července 2016 v 19:17 | Broken girl |  30 days challenge
Ahoj, tak jste si mohli všimnout, že jsem se zase vrátila k plnění 30 days challenge, tak snad už to zdárně dotáhnu do konce 🙈 🙊 A co nás vlastně dneska čeká? Otázka číslo 9:

"Co tě donutí k úsměvu?"

piercing

Podle mých článků to tak možná nevypadá, ale dokáže mě rozesmát každá blbost. Stačí, když někdo třeba udělá pravopisnou chybu (sluBka) a mě to prostě přijde vtipný. A takhle je to se vším.... Stačí mi něco říct a já mám hodinu záchvat.
Lidi, já vůbec nevím, co na toto téma psát XD. Takže to nechme asi takto... Příště se můžete těšit na otázku: Zčeho máš strach? a můj sáhodlouhý seznam jako odpověď.
Broken girl

Day #8 - Talent

6. července 2016 v 14:13 | Broken girl |  30 days challenge
Ahoj, dnešní 8. den je takový snílkovský (debilnější slovo snad ani neexistuje XD), protože se zamýšlí nad tím, co bych si přála a to konkrétně:

"V jaké věci bys chtěla opravdu vynikat?"

breakdance

Snad už všichni z Vás víte, že miluji tanec, takže není divu, že jsem vybrala jednoznačně tanec. Kdyby si měla vybrat konkrétní styl, vždycky jsem obdivovala moderní tance a disco dance. Ale talent bych chtěla mít na break dance, protože je to taková srdcovka. Vždycky mě strašně bavil, až na ty lidi tam... Ale snad se jednou k tomu vrátím.

Jako vždycky si ráda v komentářích přečtu Vaši odpověď na otázku a příště se můžete těšit na otázku: "Co tě donutí k úsměvu?"
Broken girl

Zpátky na základku? Nikdy ♠

2. července 2016 v 12:11 | Broken girl |  Diary
Ahoj, tak nám konečně skončil další školní rok a začíná doba v podstatě nic nedělání - aspoň pro mě. Posledních pár týdnů školy bylo sice celkem namáhavých, ale stejně jsem si to užila a strašně za to děkuji lidem okolo mě. Všechno to začalo celostátní soutěží v první pomoci, po které jsem se cítila naprosto vyčerpaná, přesto šťastná. Pokračovalo to otevíráním administrativní budovy ve firmě, kde pracuje máma, což bylo ještě milionkrát lepší, až na to, že mi můj balonek praskl cestou domů R.I.P. balónku :D Záveřečná show naší taneční skupiny dopadla taky mnohem lépe, než se dalo čekat. Až na pár chvil, které mi pořád strašně připomínají minulost...
Další týden začal školním výletem, kde ubytování bylo dost mizerné, ale jinak to určitě stálo za to... Ve středu mi nezbylo nic jiného, než jít do školy kvůlu většímu počtu absencí v daných hodinách. Takže mě čekala návštěva krajského úřadu a když to může znít opravdu nudně, bylo to fajn. Všude měli balónky, občerstvení, pití, popcorn... a ještě jsme končili ve škole o hodně dřív. Čtvrtek a pátek jsem věnovala čistě obíhání učitelů kvůli známkám, což se nakonec v některých předmětech ukázalo jako naprosto zbytečné... Děkuji, Tomášku...

sunset

Ale tohle všechno byli věci, o kterých jste tu už číst mohli. Celé to ještě pokračovalo jedním vcelku skvělým týdnem. V pondělí jsme měli ve škole sportovní den, jaký žádná jiná škola nemá... Vyučování nám začínalo v sedm a do 10:20 jsme se měli normálně učit, jenže znáte ten pocit, že se žáci donutí přijít a učitel ne? Tak přesně tak to u nás bylo... Po tomto vyučování se vybralo 6 holek z každé třídy a ty šli hrát ven do deště přehazku. Zbytek školy musel taky stát v tom dešti a dívat se, jak hrají. Když jsme učitelku přesvědčili, že by bylo fajn přesunout se dovnitř do tělocvičny, podařilo se nám ze školy v tom zmatku utéct, takže jsme skončili školu trochu dřív.
V úterý nám škola končili v 9.40, takže jsme se rozhodli se spolužačkami udělat výlet po obchodech, který začal v Albertu a pokračoval do nákupních center. Sice jsem si nekoupila nic jiné než jídlo, přesto to bylo fajn. Aniž bych se odtud dostala domů, jela jsem rovnou na naše vystoupení na nějakou akci, kterou pořádala místní základní škola. Dopadlo to úplně super a ještě jsem za to dostali peníze, takže co víc si přát. Večer jsme věnovali tréninku na čtvrteční vystoupení, na kterém jsme měli být pouze dvě, protože jsme nikoho dalšího nesehnali...

summer

Ve středu jsme uklízeli školu a měla jsem poslední šanci potkat tam H., což se mi bohužel nepodařilo a na venek jsme se pořád nedomluvili, ale snad to někdy vyjde... Čtvrtek byl pro většinu lidí poklidný den, ale pro mě to byl opravdu nabitý den. Okolo 7-mé jsem musela být na místě vystoupení (na základce, kam jssem dřív chodívala), abysme si zkusili prostor, hudbu apod. Všechno probíhalo relativně dobře, i když jsme obě měli strach. V osm vystoupení začalo a to už dobře nedopadlo... Poprvé jsme se obě úplně ztratili, takže jsme to celé zastavili a začali znovu. Podruhé už to dopadlo dobře, ale celé tohle vystoupení mi znovu něco dokázalo. Vždycky mi na základce vykládali, jak tam budeme pořád rádi chodit, že se nám bude stýskat, že na střední to nikdy nebude jako na základce, že se tam budeme chtít vrátit... Už tenkrát jsem si říkala: Nikdy. A i po těch dvou letech a tomto nevydařeném vystoupení (u nás na střední by nás podpořili a ne, že by se zástupce školy díval z okna a protáčel u toho oči...) vím, že NIKDY bych se nevrátila, i kdyby mi za to měli platit.
Čtvrteční odpoledne jsme strávili nakupovním v Brně. Vím, že je léto, ale já prostě miluji svetry, takže jsem si koupila svetr a normálně v něm teď chodím teď čekám komenty typu: Tak tohle fakt nechápu XD.
Pátek jsem strávila u mámy v práci, sobotu budu celou domu a v neděli mě čeká návštěva babičky, kam se mi vůbec nechce. Od pondělí již plánuji začít cvičit, ale zatím si nejsem úplně jistá co... A jelikož tento článek už zbytečně prodlužuji, tak to utnu tady ;)
Broken girl