Vlci noci ♣

7. června 2016 v 20:31 | Broken girl |  TT
Ahoj, zaujalo mě téma týdne, takže jsem se speciálně pro Vás rozhodla sepsat nějakou kratčí povídku, což není sice zrovna můj žánr, ale snad se Vám bude líbit ;)

******
Potichu jsem se oblékla do černého jako pokaždé, když nadešel tento den. Den, o kterém nevěděl nikdo jiný, než já. Den, o kterém neměl vědět nikdo jiný, než já. Znamenalo to hodně... Rozhodovalo to mezi životem a smrtí. A i když ke mně život nebyl nejmilejší, nechtěla jsem o něj přijít - ne teď...
Nazula jsem si své černé kecky, vzala flašku whiskey na posilněnou a vyplížila se z domu do zamračené noci. Vlastně jsem se ani nemusela plížit; nikdo by si mě nevšimnul a kdyby jo, nedal by to najevo. Vždycky to tak u nás doma chodilo - starej se sám o sebe, pokud neprovedeš něco, co bys opravdu neměl. Ale plížení tomu dodávalo na efektu...
Se sluchátky v uších jsem došla až k okraji lesa. Smutné písničky hrály a překrývalo je pouze ševelení větru v korunách stromů a moje kroky tlumené opadaným jehličím. Otevřela jsem flašku, začala popíjet a prodírala se lesem. Zastavila jsem se až na malé mýtince. Posadila jsem se na zem a nalila do sebe zbylý obsah flašky. Zaklonila jsem hlavu a pohlížela na oblohu nad sebou... Z hlouby duše jsem si přála, aby se něco změnilo.


Roztáhla se mračna a já po nekonečném čekání spatřila to, na co jsem celou dobu čekala. Tam nahoře mezi korunami stromů se na nebi třpytily miliony hvězd a největší drahokam noci - měsíc. Zrovna dorostl do úplňku.
Tohle byla ta chvíle... Pocítila jsem, jak mi přeběhl mráz po zádech. A pak se to stalo. Před očima se mi zatemnilo a cítila jsem tvrdý náraz na zem. Postavila jsem se na všechny čtyři a začala vnímat změny na svém těle. Moje dříve hladká kůže se změnila na drsnou kůži pokrytou tmavě šedou srstí, nehty se prodloužili v drápy, uši se prodloužily a zatímco můj zrak zůstal zakalený, nosem jsem dokázala vycítit vše ve svém okolí od tlejícího jehličí až po jahody rostoucí ve skrytu borovic.
Svět pro mě vybledl. Jediné, co jsem vnímala, bylo mé rychlé tělo v naprosté samotě. Rozběhla jsem se lesem. Cítila jsem volnost, jako nikdy jindy. Les ubíhal okolo mě, jehličí a kusy větviček mi křupali pod tlapami... Tohle bylo mé pravé já... Pro někoho příliš temné já. Mé vlčí já.

Výsledek obrázku pro faded

Broken girl
 


Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 7. června 2016 v 20:46 | Reagovat

ooh, tak to bylo moc pěkné. Pěkný popis, jak se ta postavička cítí. x3 A vlci, chrmm~
Líbilo se mi to. I přesto, jak je to krátké, v tom byla jiskra. :)

2 Eli♥ Eli♥ | Web | 8. června 2016 v 8:38 | Reagovat

ty se mi právě nelíbí =)

3 werangummi werangummi | Web | 8. června 2016 v 21:11 | Reagovat

Zajímavá povídka k tématu týdne, mělo to něco do sebe. Úplně mě ten děj vtáhnul do sebe, je to opravdu čtivé, na to jak je to krátké. Super :)

4 ejnyt-world ejnyt-world | Web | 8. června 2016 v 21:30 | Reagovat

Moc hezké ! :)

5 Switch Switch | E-mail | Web | 9. června 2016 v 6:02 | Reagovat

Pěkné, pěkně napsané!

6 Džejní Džejní | Web | 9. června 2016 v 9:23 | Reagovat

super napisane, podla mna by si kludne mohla pisat aj viac poviedok :)

7 steel32 steel32 | Web | 11. června 2016 v 10:18 | Reagovat

hej, koukej takovýhle povídky psát víc, páč přesně takovýhle já zbožňuju! :O

8 sakay sakay | Web | 12. června 2016 v 17:39 | Reagovat

hustý:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama