Květen 2016

Lovely diary ♥

31. května 2016 v 21:03 | Broken girl |  Diary
Ahoj, moje aktivita tady nezná hranic a, i když to říkám nerada, ale jak vyjde dodatek do The Sims 4: Jdeme se najíst, aktivita půjde asi ještě víc z kopce... Ne, tak zlé to nebude. Dneska jsem si pro Vás připravila deníček, abyste po trochu delší době zase mohli nahlédnout do mého života ;)

flowers

chapter 59 - 3,2,1... days to day D
Na začátek se Vám musím pochlubit, protože jsem vymyslela dokonalý plán a pokud vyjde, můžete se určitě těšit na článek o tom, jaké to celé bylo... A o co že vůbec jde? Jeden, o trochu mladší než já, krásný klučina (v menu u písmene H.) bude mít narozeniny přesně příští středu. A já si řekla, že seberu všechnu odvahu a prostě mu ten den večer (abych ho pak náhodou nepotkala :D) napíši přání k narozeninám a po tom, co mi poděkuje, se ho zeptám jestli by nešel ven...
V hlavě si už projíždím různé scénáře, jak by to mohlo dopadnout a vůbec si nejsem jistá, jestli bude horší, když napíše jo, nebo když napíše ne. No, uvidíme... Postupně už odpočítávám dny do toho dne a začínám se jak těšit tak stresovat.

chapter 60 - Not YET
Určitě znáte ten pocit, že máte na všechno čas a můžete to odsunout a udělat později, jenže pak přijde chvíle, kdy naprosto nestíháte, víte, že je to Vaše chyba a stejně to vyčítáte okolí :D Tak já jsem teď přesně v té poslední fázi... Do konce školního roku budeme mít nějaké dvě hodiny chemie a mě chybí dva testy a dva protokoly... A není to jediný předmět, kde mi něco chybí... Sice jsem se relativně smířila s jakýmkoliv koncem, přesto pořád věřím, že to ještě nějak vyjde... Musí...
Do toho mi moji milovaní spolužáci již začínají slušně lézt na nervy a to nás čeká ještě společný výlet... Totiž, když bylo poslední zvonění jeden kluk, se kterým jsem si dříve psala, objal moji spolužačku a ona mi od té doby připomíná, že ji objal a že je tak strašně sexy a bla bla bla....


chapter 61 - Flexin' ☼
Možná dost z Vás zajímá, jak jsem na tom s cvičením... Shrnu to asi jenom jedním slovem: NIJAK. Noha už je sice v pořádku, přesto to zatím nijak nechci zatěžovat. V neděli jsem se chtěla jít aspoň projít, jenže jak celou sobotu pršelo, tak na cestě kudy chodím byla sesunutá půda z polí (btw, v sobotu přes noc jsem byla sama doma a začala strašně velká bouřka, když nám potom vypadla i elektřina, myslela jsem, že umřu...). Ale tento týden máme poslední taneční trénink, kde plánuje udělat překvapení pro naši trenérku, a potom už budu mít volno, takže se určitě naplno vrhnu do 21 days boot camp challenge ;)

Doufám, že Vy jste na tom ve škole mnohem lépe a že uzavírání známek zvládnete ve zdraví ;)
Broken girl


Maybe it's not about happy ending ☼

22. května 2016 v 12:01 | Broken girl |  Diary
Ahoj, v poslední době blog - a vlastně i všechno ostatní - strašně zanedbávám. A ani nějak nevím proč, protože jediná věc, co dělám, je naprosto nic. Takže dnešní pokus o psaní deníčku je dost hard, protože se toho asi moc nestalo - snad kromě včerejška. No, uvidíte sami ;)

Dream

chapter 57 - Let it hurt ♠
Vlastně ani nevím, jestli jsem Vám to už sem psala nebo ne, ale asi mám natažený sval na noze (vlastně doufám, že je jenom natažený). Dost mě to omezuje v pohybu... Když jdu trochu rychlejším tempem, začínají mě chytat křeče. Do toho byla včera soutěž, takže celý týden před ní jsem nic nedělala, abych byla v sobotu OK. Takže si asi ani nedovedete představit tu bolest včera večer a dnes...
Možná určitě to nebylo zrovna zodpovědné, ale byla to poslední soutěž a prostě to stálo za to. Všechno to začalo naprostým nestíháním, což je můj typický popis rána poledne. Soutěž měla dost velký náskok, takže o to větší jsem měla já skluz... Nakonec jsem dojela víc než včas a soutěž stejně nabrala víc než hodinové zpozdění. Celý to bylo skvělý...
Protancovali jsme celý den, zazpívali si, udělali milion fotek, naučili 2 leté dítě používat iPhone... Tancování formace jsme si užili na maximum a ani to poslední místo, na kterém jsme skončili, nám nijak náladu nezhoršilo. Teď nás čeká už jen závěřečné vystoupení pro rodiče apod. a pro mě doufat, že s tou nohou nic nemám :D

chapter 58 - EMPTYness ♣
Ne že bych se naprosto ztrácela v tom, co chci psát, ale... Prostě tady máte v bodech, co se tak zhruba děje, protože ani jedno z toho není na celý odstavec:
- rozhodla jsem se díky J. vrátit se ke snaze sepsat konečně nějakou knížku, která by měla opravdový děj a né kecy bez jakéhokoli smyslu. Všechno jsem si to předchystala ve wordu - zatím dělám na propracovávání postav, takže až budou jednou nejslavnější spisovatelka můžete říkat, že mě znáte už od začátku :D
- škola pořád stojí naprosto za nic a tento týden bude stát ještě za míň. Začínají ústní maturity, takže musíme být ve škole, pořád na nás někdo bude řvát, ať jsme potichu a výuka bude probíhat ve formě suplování a to většinou ve sborovně z důvodu nedostatku tříd...
- v poslední době zase věnuji strašně moc času čtení a konečně mám doma i třetí díl detektivek od Roberta Galbraitha (J. K. Rowling). Prvně ale potřebuji dočíst rozečtenou knihu a pak se vrhnu na tuto, na kterou se už vážně strašně moc těším.

Momentálně je toto asi všechno, co bych Vám chtěla říct. Příští článek, na který se můžete těšit bude asi další den z 30 days challenge ;)
Broken girl

brOKen ♠

18. května 2016 v 20:56 | Broken girl |  Tohle prostě nejde zařadit..
Po vcelku prospané noci se mi podařilo odlepit víčka od sebe a porozhlédnout se po místnosti. Všimla jsem si, že můj mobil zrovna zhasnul. Klidně to mohla být jedna z mých paranoí, ale stejně jsem se podívala, jestli měl nějaký důvod svítit. Důvodů bylo hned několik, ale první, kterého jsem si všimla, byl snap od holky od J. Zajímalo mě, co mi poslala, a tak jsem se donutila posadit se a pustit snap. Prohlédla jsem si fotky od všech ostatních stejně jako to dělám vždycky; nejzajímavější nechávám na konec. No, a pak jsem otevřela ten její...
Seděla na posteli se zeleným prostěradlem v místnosti se zelenou barvou zdí a plakáty filmů. Za ní ležela šedá peřina a někdo zahrabaný v ní... V podvědomí jsem to místo znala dost dobře, ale chvíli mi trvalo, než mi došlo, kde to je. Nemohla jsem tomu uvěřit... Snad ani ona by nebyla taková, aby mi poslala něco takového...
Jenže ona by byla... vlastně je. Pořád vidím před očima fotku J. v jeho pokoji s ní... Její pocit, že vyhrála... Jenže ona vyhrála...

black

Brečela jsem... Říkala jsem si, že se mi to zdá nebo prostě nevím... Nevím, co jsem od toho čekala, ale napsala jsem mu. Odpověď byla jasná už od začátku; všechno to byla zkurvená realita. Válela se u něj doma, čuměla mu přes rameno, co mi píše a nezapomněla mě pozdravovat; není nad slušnost ve chvílích, kdy je někdo pí*a...
Jenže náš chat tím neskončil - nikdy neskončí tím dobrým a můžu si pořád dokola namlouvat, cokoli chci; nikdy se na tom nic nezmění... Jenže vysvětli to mému mozku, srdci, či čemukoli, co ve mě zbylo... Hádka. Asi miliontá v pořadí. Další litry slz, který se ztrácejí do neznáma, aniž by měli jakýkoliv prospěch nebo účel. Jenže tentokrát to mělo jiný konec...
Hodiny schánění chlastu bez jakéhokoli úspěchu... Nechuť k cigaretám a jednoduché řešení v žiletce. Bolest fyzická přece nikdy nemůže bolet tak, jako ta psychická... Což je přesně to, co se mi potvrdilo... Malá jizva na mém koleni se bude hojit pár týdnů a přesto jsem pociťovala úlevu, když jsem žiletkou tu jizvu vyrývala a vymývala ji horkou vodou...

broken glass

Jenže slzy stejně přišli znovu... vždycky si Vás najdou; stejně jako já vždycky najdu ho... Ví o mě všechno a není nikdo jiný, komu bych to chtěla říct. Nevěřím mu... už strašně dlouho mu nevěřím, jenže když jde do tuhého, stejně mu padnu k nohám s celým pravdivým příběhem. Nakonec stejně bolí nejvíc, že mi nevěří...
Nikdy jsem mu nelhala. Volba neříct nic, než lhát, pro mě byla zlaté pravidlo... aspoň u něj.
Broken girl

Občas zabúdám i spať ☼

15. května 2016 v 10:58 | Broken girl |  Diary
Ahoj, deníčkový článek byl dříve hlavní náplní tohoto blogu, ale teď se tu už dlouho neobjevil - dokonce déle než jsem si vůbec myslela. Je to totiž skoro měsíc od toho posledního, takže Vám tady dnes zkusím nějak rychle shrnout zážitky z poslední doby, protože dlouhé deníčky nebaví asi nikoho... ;)


chapter 54 - FUCK school
Zdá se mi, že loni pro mě začínajíci období maturit přineslo úlevu a spoustu volného času, protože učitelé museli řešit důležitější věci, než psaní testů s prváky. Jenže letos už to tak nevidím... testů máme každý den požehnaně a čím více jich píšeme, tím méně tam chodí. Začínám mít opodstatněný strach, abych vůbec měla některé předměty, jako např. chemii, klasifikované.
Jenže toho učení je tolik, že mi přijde jednodušší jít si začít hledat nové kamarády o ročník níž. Nejsmutnější je, že nejsem jediná, kdo to tak cití... Takže druhý druhák se pomalu stává realitou :D

chapter 55 - Yours BITCH
V poslední době mám vyloženě "štěstí" na potkávání holky od J. a většinou u toho chytám slušné záchvaty... Jednou - je to asi týden dozadu - jsme spolu jeli zhruba hodinu vlakem. Její kecy mi šíleně lezly na nervy. Celé to začala tím, jak úžasně jim to s J. klape a asi deset minut na to pokračovala stylem: "Nechápu, proč s ním chodím, když je to takový prasák..." U toho druhého bych na ni nejradši zařvala, tak ať se sním teda rozejde píča!!

chapter 56 - Potatoe
Mezitím vším proběhly dvě taneční soutěže. První byla pohárovka, kterou jsme sami pořádali. Sice nás tancovala asi polovina, než měla a skončili jsme myslím úplně poslední, ze soutěže mám miliony fotek a taky úžasných zážitků.
Druhá soutěž bylo mistrovství ČR, které dopadlo naprosto jinak než jsme čekali. Odtancovali jsme první kolo a zní to až neuvěřitelně, ale postoupili jsme do finále a to dokonce z 1. místa. Finále jsme odtancovali v trochu menším počtu, protože jedna holčina musela odjet pryč. Nakonec jsme tedy skončili na 4. místě, což bylo úžasný a strašný zároveň...

No, tak to by bylo pro dnešek asi vše ;) Brzy se Vám ozvu s nějakým dalším článkem...
Broken girl

Lifestyle #2 - Konec 30 day challenge

12. května 2016 v 19:34 | Broken girl |  Lifestyle
Ahoj, konečně jsem dokončila svoji první fyzickou výzvu (když nepočítám těch tisíc předchozích pokusů, které ani z dálky nevyšly). Vím, že článků na toto téma je na netu milion... ale stejně bych se Vám formou takového rozhovoru sama se sebou chtěla pochlubit svými úspěchy/neúspěchy a říct Vám svůj názor na tuto challenge.

Jinak pokud taky cvičíte a máte zkušenost právě s touto challenge (nebo jakkoukoliv jinou) tak mi můžete napsat na mail: brokengirl@atlas.cz. Nezáleží jestli jste ji dodělali nebo ne - prostě se můžete pochlubit svým příběhem ;) (Do mailu uveďte jméno nebo přezdívku, blog - pokud máte a chcete uvédst a věk). Popřípadě kdybyste se mou byli ochotní udělat rozhovor, tak napište na mail nebo klidně i do komentářů ;)

adidas

1. Ahoj (ano, musím sama sebe i pozdravit XD), na začátek by bylo fajn, kdyby jsi nám upřesnila, co přesně jsi cvičila za challenge.
Takže už jako hodněkrát předtím jsem se pustila do 30 days challenge. Vybrala jsem si, že budu dělat 3 typy této challenge zároveň: jednu na břicho, takže jsem dělala sedy lehy; druhou na zadek a nohy, takže jsem dělala dřepy a třetí na ruce, což byli vlastně kliky. V prvních dvou typech se začínalo na 50-ti cvicích a končilo na 245-ti. Poslední typ byl trochu "lehčí", takže se začínalo na 15-ti a končilo na 40-ti.

2. Hodně lidí si myslí, že tato challenge je k ničemu a že může víc ublížit než pomoci (velká žátež na klouby, apod.). Co si o tom myslíš Ty?
Já osobně můžu tuto challenge jedině doporučit... Žádné zdravotní komplikace nebo něco podobného se mi nestalo a rozhodně mám větší sílu než na začátku. Váha mi sice nějak zásadně neklesla (což je způsobeno mým jídelníčkem, na kterém je toho hodně co zlepšovat), ale např. na rukou začíná být vidět něco jako svaly.

3. Co pro Tebe bylo nejhorší a naopak nejlehčí?
Nejhorší pro mě byly rozhodně dřepy... Nohy mám opravdu celkem slabé, takže asi tak - u posledních pár dní jsem myslela, že asi umřu, ale nakonec jsem to dokázala ;) Nejjednodušší pro mě byly sedy lehy, protože břicho jsem posilovávala už i dříve, takže to šlo jednodušše.

4. Jak se Ti podařilo vydržet u challenge až do konce?
Jako u všech jiných aktivit je i u této potřeba mít motivaci. Já jsem si založila sešit, krásně si ho vyzdobila a zapisovala si každodenní cvičení. Taky jsem napsala jednomu svému kamarádovi, který se posilování věnuje už delší dobu, což mi taky dost pomohlo... Sice jsme nikdy necvičili spolu, ale pár vlídných slov není nikdy na škodu ;)

5. Co plánuješ cvičit dále?
Na jednom blogu jsem našla tip na boot camp 21 day challenge a rozhodla jsem se do ní pustit... Jediný problém je, že mě při běhání chytila bolest do klíční kosti (což se mi paradoxně stává dost často...), takže plánuji začít až v pátek nebo přinejhorším až o víkendu.
Broken girl

Lifestyle #1 - Goals

8. května 2016 v 13:30 | Broken girl |  Lifestyle
Ahoj, v poslední době se mi daří ve cvičení apod. a často se Vám tady tím chlubím. Dneska jsem se ale rozhodla pro tyto články udělat speciální rubriku, kterou jsem nazvala Lifestyle. Objeví se tu směs článku na témata: jak se stravuji, co cvičím, jaký to má úspěch, jaké mám cíle... prostě všechno možné na toto téma.
V tomto prvním článku Vám chci představit všechny moje cíle a třeba se v některých z nich taky uvidíte ;)




Perfection ♥

5. května 2016 v 16:20 | Broken girl |  Tohle prostě nejde zařadit..
Ahoj, původně jsem Vám chtěla napsat deníčkový článek, který tu dlouho nebyl, ale nějak mi nejdou psát slova, která by dávala smysl a popisovala, co se dělo. Místo toho Vám tedy napíši článek na trochu jiné téma; konkrétně na téma dokonalost ♥
Vím, že dokonalost jako taková neexistuje, protože pro každého je krásné apod. něco jiné. Ale asi každý z nás zná takové ty holky, které se takmer (nevím je to slovo česky XD asi téměř) dokonalé zdají - vypadají šťastně, mají skvělou postavu, značkové hadry a věci, spousty kamarádů, miliony sledovatelů na instagramu a jiných sociálních sítí,....
Nahlas byste o nich řekli, že jsou to obyčejné "pipiny", ale uvnitř byste aspoň jednou chtěli zažít, jaké je to žít jejich život plný párty a podobných blbostí (nebo aspoň já si to říkám).

girl

Rozdělila jsem článek do pár částí, které mi přijdou jako nejdůležitější součásti tohoto "highlife" stylu. Berte to hodně s nadhledem - je to tak napsaný ;) Vlastně je to napsaný jako takový menší návod, jak být taky taková... Prostě pochopíte při čtení XD

1. Style
Důležité je, aby ve Vás lidi hned na první pohled viděli Vaši povrchnost... Takže totální must have jsou sluneční brýle - nezáleží jaké je počasí, nebo jestli jste v místnosti či ne; i kdybyste nic neviděli, brýle musíte mít. Co Vám dále nesmí chybět je kabelka - hlavně do školy (to, jak si tam dokážete naskládat všechny učebnice a sešity neřešte - není to podstatné), nejnovější iPhone s co nejrůžovějším krytem a kšiltovka, která Vám ale vůbec nemusí sedět ke zbytku outfitu...

2. Sociální sítě
2.1 Instagram - Instagram je v tomto ohledu asi nejdůležitejí, takže rozhodně musíte mít zaležený účet a na něm co nejvíce followers. K založení si budete vymyslet nějakou "inteligentní" přezdívku, která přinejlepším obsahuje slovo official, aby každý věděl, že jste to zrovna vy. A jak získat ty followers? Nafoťte si co nejvíce fotek, co zrovna letí (např. faded,...), přidejte k tomu dojemný popisek mimo téma a několik smysluplných #hashtagů. Pokud Vám nebylo ještě ani 15, tak si určitě udělejte několik fotek s cigaretami, alkoholem, trávou apod., aby všichni viděli, jak jste dospělí. Po nafocení fotek, dejte like na pár fotek lidí, co nemáte rádi - oni Vám aspoň někteří like vrátí...

fashion

2.2 Twitter - Není americká celebrita, která by ho neměla, takže ani Vy nesmíte zůstat po zadu. Nevadí, že ho neumíte používat, nebo ho nepoužijete, protože je Vám k ničemu - podstatné je mít ho.
2.3 Facebook - V dnešní době má snad každý facebook, jenže vy chcete být dokonalý... Určitě musíte mít co nejvíce přátel a sdílené všechny fotky z instagramu, ať Vám mohou přibívat like na fotce i zde.

3. Chování
Na sociálních sítí stačí mít značkové oblečení a věci a všichni si budou myslet, že jste něco víc, ale v reálném životě se tak musíte umět i chovat. Chodit pomale - vlastně přinejlepším jenom popobíhat.V jedné ruce držíte kabelku a v durhé iPhone, do kterého se díváte celou cestu, takže nemůžete nikomu uhýbat a když Vám dojde důležitá zpráva zastavíte klidně v půlce cesty (přinejlepším na schodišti nebo v úzké chodbě) - ale za to samozřejmě nemůžete; a zpráva byla důležitá. Když mluvíte, pokud teda zrovna nepomlouváte, což děláte samožřejmě nejčastěji, musí Vás každý slyšet. Takže pokud si chcete povídat s kamarádkou, jedna si stoupněte na jednu stranu chodby a druhá na druhou a řvete na sebe přes celou tu chodbu...

girl

Doufám, že se článek líbil a neberete si to nějak moc osobně ;) Jinak založila jsem novou rubriku, která bude o tom, co právě cvičím, co budu cvičit pak, jaké mám cíle apod. Na první článek v ní se můžete těšit již brzy :D
Broken girl

Little do you know ♥

2. května 2016 v 21:14 | Broken girl |  Tohle prostě nejde zařadit..
Pamatuje si ještě někdo z Vás My California Kinga? Ve zkratce: V září k nám do školy spolu s ostatníma prvákama nastoupil jeden strašně pěkný kluk. Já jsem si byla jistá, že ho nemiluji a pořád si tím jistá jsem, jenže dneska byl snad jediná pozitivní věc široko daleko a mě moc mrzí, že jsem ho tak strašně odbyla...

love

Ráno mě probudil nějaký podivný zvuk v domě. Když jsem se otočila na posteli, zjistila jsem, že je to můj budík. Odsunula jsem ho o 10 minut a ještě si lehla. Po uplynutí 10 minut jsem už prostě musela vstát, protože to normálně nestíhám ani v tomto čase. Převlékla jsem se z pyžama do prvních kusů oblečení, které jsem našla, takže jsem ve výsledku skončila celá v černé, což nebyl záměr...
Došla jsem do kuchyně a pokusila se najít něco k jídlu. Nakonec jsem skončila u jahodové dětské přesnídávky. Za necelých pět minut jsem ji dostala do sebe a šla se učesat, umýt si zuby apod. Přesně 10 minut po celé jsem vyšla z domu, což se mi již dlouho nepodařilo... V pohodě jsem stihla vlak a dojela do města, kde mám školu.
Od nádraží jsem se loudala ke škole pěšky, protože jsem věděla, že mám relativně dost času. Přesto jsem došla do šatny dost brzy. Říkala jsem si, že na kamarádku, která mi asi 100x odpřísahala, že přijde, počkám přímo v šatně. Čekala jsem, čekala a čekala, když okolo mě prošel My California King - od teď H. Prošel ještě i nazpět a chvíli na to zazvonilo...
Vykašlala jsem se na kamarádku a šla do třídy. Napsala jsem jí zprávu a asi dvě vyučovací hodiny na to mi odepsala, že nepřijde, protože by to nezvládla; den předtím prý vypila 5 káv a nemohla spát. Po tom, co jsem se vůbec nerozčilovala nad tím kdo si kurva dá pět káv v neděli večer, jsem se trochu uklidnila a hrála hry na mobilu.

love

Celý den jsem u sebe měla jenom vak, protože jsme měli všechno jako dvouhodinovky a ta poslední nám ještě měla odpadnout kvůli maturitám. Takže jsem u sebe měla jeden jediný sešit a ostatní předměty měly smůlu... Takže v tělocviku bylo nejjednodušším řešením prostě necvičit...
Dostali jsme na výběr, jestli chceme být vevnitř nebo venku. Naše třída je asi jediná na celý škole, která pokaždý vybere venek. Takže jsme i dnes šli ven. Posadila jsem se na lavečku, která je opřená o zeď školy a je z ní výhled na spodní polovinu hřiště, kde byl zbytek naší třídy a hrál přehazovanou.
Věděla jsem, že H. má v tu dobu zrovna volnou hodinu a sedí v kantýně, která má okna přímo u té lavečky. Ale určitě jsem nečekala, že by vylezl na okno a jen tak sám od sebe se dal se mnou do rozhovoru. Obzvlášt když to viděla jedna jeho "úžasná" kamarádka, která se mi ním vždycky ráda chlubí... (Já s ním byla tam a tam...).
Bavil se se mnou o blbostech a já vůbec nevěděla, co mu odpovídat. Jenže ono to vypadalo spíš jako bych ho dost odbyla. Když zalezl dovnitř slyšela jsem jeho kamaráda mu říkat: "Ona tě nechce. A víš proč? Protože jsi malej." H. odpověděl: "Tak já si prostě řeknu, že vyrostu. V sobotu začnu růst!"
Bylo to tak strašně sladký a i když si vždycky dělám naděje, nikdy bych nevěřila, že by o mě mohl stát... Vlastně ani teď tomu nevěřím... Jenže, co mě trápí nejvíc je to, co řekl jeho kamarád - opravdu mám pocit, že je na mě moc malej. Což nemyslím výškou ale věkem - vím, že je to jenom číslo, ale on je v podstatě malej kid.

Nejsem si moc jistá, jestli má článek pointu, ale vím, že jednou si to ráda přečtu.
Brokem girl

Make you or Break you

1. května 2016 v 11:18 | Broken girl |  TT
Ahoj, popravdě moc nevím, co z tohoto článku vzejde, ale mělo by to být něco jako shrnutí všeho toho šíleného co se děje v mém životě. Hodně se toho změnilo - nebo spíš já jsem toho sama hodně změnila. A díky tomu jsem tu dost dlouho nebyla - zítra to bude týden přesně...

black

Už několikrát jsem Vám zmiňovala, že chci změnit svoji postavu a hlavně taky život. A taky jsem s tím začala. Každý den doma odcvičím jeden den z 30 day challenge (dělám vlastně 3 zároveň - sedy lehy, kliky a dřepy). Taky chodím každý den, když mám odpoledne volno buď běhat nebo na brusle... Jenže ne vždycky se to vyplácí - občas mi situace, co se dějí, opravdu nahání strach.
Bylo to myslím ve středu, když jsem šla poprvé běhat na místo, kam jsem jako malá chodívala s babičkou. Moc se to tam nezměnilo - odlehlá cestička uprostřed polí, která vede jenom do pole, jediná věc vzdálená pár desítek metrů je výpadová cesta z našeho města. Šla jsem tam samožřejmě sama. Dala jsem si sluchátka do uší a běžela jsem. V dáli jsem zahlédla auto, které stálo, ale mělo rozsvícená světla. (Bylo vlastně na křižovatce; já jsem běžela rovně a ono jelo směrem do kopce). Říkala jsem si, že to bude ok a prostě jenom proběhnu okolo dál a zpátky to vemu někama jinama...
Když jsem se začala přibližovat, auto popojelo asi o 3-4 metry... Takhle to dělalo pokaždé, když jsem se přiblížila. Když jsem probíhala křižovatkou bylo skoro na vrcholku kopce. Se špatným pocitem jsem běžela dál...
Ještě hodněkrát jsem se ohlédla, ale auto bylo pořád nahoře a tak jsem prostě běžela. Skončila jsem na místě, kde se kdysi našli kruhy v polích a zjistila, že jediná jiná cesta vede přímo skrz pole... Byla to taková vyšlapaná cestička mezi řepkou olejnatou. Nechtělo se mi zpátky přes tu křižovatku a tak jsem si řekla: Proč ne? Doběhla jsem pár metrů a zjistila, že jsem až po kolena mokrá, protože ono sice pršelo už ráno, ale v těch "kytkách" se to drží. Nezbylo mi nic jiného, než se vrátit stejnou cestou... Když jsem doběhla ke křižovatce, bylo to stejné auto zpátky dole a zase pomalu vyjíždělo nahoru...
Nedokázala jsem jít dál... Nakonec jsem si řekla, že to vemu stejnou cestou jako to auto akorát přesně opačným směrem. Celou cestu jsem se ohlížela až než jsem došla na tu výpadovou cestu. Od tama už jsem to radši vzala rovnou domů.

vans
Btw, objednala jsem si nové Vansky a budou celé růžové a strašně moc se těším až přijdou :3

Další podobná - možná ještě horší - příhoda se mi stala ve čtvrtek (nebo pátek, ale spíš čtvrtek XD). To jsem byla pro změnu na bruslích. Jela jsem svoji typickou trasu okolo nemocnice, dozadu k zahradám, k malému rybníčku a k nějaké firmě. Skoro nikdo tam nikdy nebívá, což je taky důvod, proč jezdím právě tama.
Jenže když jsem se blížila k rybníčku, viděla jsem tam dva kluky s motorkou. Nevypadali o moc starší než já - vlastně vypadali, že chodí na jeden náš učňák, kam chodí samí tlustí debilové, kteří si myslí, že když mají motorku, patří jim svět (tímto zdravím O.). Říkala jsem si, že si mě ani nevšimnou a půjsou si po svých - jenže to byl omyl...
Když jsem projela okolo nich, začínala cesta stoupat do kopce, takže jsem trochu zpomalila, protože na těch bruslích to nebylo tak jednoduché. Začali na mě pokřikovat: zaber, makej, proč nepřídáš,... Dělala jsem, že to neslyším, i když musela jsem se nad jejich inteligencí zasmát...
Chvíli na to nasedli na motorku a odjeli pryč. Všechno vypadalo ok. Když tu najednou jsem zase zaslechla zvuk motorky - vraceli se. Docela mi to nahnalo strach... Viděla jsem, že tentokrát nezastavují u rybníčku, ale jedou přímo ke mně... Přemýšlela jsem, jestli nejet na druhou stranu silnice, ale řekla jsem si, že by to ničemu nepomohlo, takže jsem dál jela po okraji silnice stejným směrem jako oni. Když se ke mně přibližovali, radši jsem se už ani neotáčela...
Tušila jsem, že už musí být u mě, když mě najednou něco praštilo přes zadek - byl to jeden z těch kluků. Na svojí motorce vyjeli až na kopec a bylo jasné, že budou muset stejnu cestou i zpátky. Rychle jsem vytáhla mobil a dělala, že volám...
Když projížděli okolo mě, měla jsem opravdu strach... Už mi sice nic neudělali, ale já se cítitla, jako bych stála nad propastí a měla do ní každou chvílí spadnout... Začala jsem brečet a měla jsem strach vrátit se domů - co kdyby tam někde čekali? Stála jsem na místě, než jsem úplně přestala brečet. Sebrala jsem zbytky odvahy a rozjela se směrem domů... Všechno již bylo ok, ale na tom místě jsem od té doby ještě nebyla.

grunge

Broken girl