Last love song for you ♥

2. března 2016 v 13:16 | Broken girl |  TT
Celý život je cesta ukrytá za spoustou dvěří. A je jenom na nás, kterými se vydáme. Za některými se ukrývá cesta krásná, pevná, bezpečná, vedoucí nádhernou krajinou a zalitá sluncem. Jiné skrývají tmu plnou nástrah a nebezpečí. Najdou se ale i takové, kde to jde jednou z kopce jindy do kopce.

mountain

Cesta, o kterou bych se s Vámi chtěla podělit se týká J. Většina z Vás, co můj blog navštěvuje, z toho dost už ví, ale prostě se mi to sem hodilo a chtěla bych se s Vámi podělit o svoje rozhodnutí po mojí poslední návštěvě u něj.

Jsou to nějaké tři roky zpátky, kdy jsem stála před několika dveřmi. Bylo jenom na mě, které odemknu. Vybrala jsem jedny, se kterými jsem sice nebyla nejvíce spokojená, ale věřila jsem, že mě povedou za dobrodružstvím kdyby jsi tenkrát věděla. Cesta se zdála ze začátku krásná; lemovalo ji hluboké jezero se sytě modrou vodou, které dokonale odráželo slunce svítící na obloze. Všude okolo byli vzrostlé stromy skrývající zkušenosti ale i tajemství. Prostě dokonalá krajina, která ve mě vyvolávala úsměv. Cesta ubíhala rychle a než jsem si toho vůbec stihla všimnout, byla jsem už moc daleko, než abych se mohla vrátit zpátky. Nijak zvlášť mi to nevadilo. Užívala jsem si krajiny a pokračovala po cestě šťastně dál. Nikdy nezapomenu na jedno místo; tam mezi stromy před první bouřkou. Ten pocit, že je to ta pravá chvíle, ve mě zůstane už navždy.
Čas plynul a cesta s ním. Přišlo první zemětřesení a poničilo nenávratně krajinu. Pokácelo pár stromů a odkrylo jejich tajemství. Do krajiny se dostal narušitel, který ji postupně ničil zevnitř. Pak přicházeli další bouřky, krupobití... Cesta začala být neschůdná. Občas se sice vyčasilo, ale nemělo to dlouhého trvání. Vždycky přišla další pohroma, která mě srazila na kolena. Byli doby, kdy jsem se po cestě plazila na kolenou, ale pořád jsem věřila, že další zatáčkou, za dalším stromem, bude zase ta krásná cesta, kterou to vše začalo.
A tak jdu touhle cestou tři roky. Občas to sice nechci vidět, ale někde hluboko uvnitř to vím; ta krásná cesta už neexistuje a nikde dál ani nebude. Všechny ty pohromy ji změnili do nenávratna. Někomu jinému se bude líbit, ale pro mě už není...

landscape

Každá cesta jednou skončí a my za ní prostě zamkneme dveře. Jdeme dál... A to právě teď dělám. Zamykám dveře. Protože když otevřeš stejné dveře, nenajdeš novou cestu. A já novou cestu potřebuji chci.
 


Komentáře

1 byelle byelle | Web | 2. března 2016 v 14:37 | Reagovat

Mám to stejně, něco nového je ted to, co nutně potřebuju :/

2 Profesor Hagrid Profesor Hagrid | Web | 2. března 2016 v 18:57 | Reagovat

Pravdivé, avšak některá cesta nikdy nekončí...

3 Gabriella Gabriella | 3. března 2016 v 9:52 | Reagovat

Chtěla bych už dlouho novou cestu se stěstím,ale je toho asi moc co chci :/
Každopádně hodně štěstí ať svou cestu najdeš! :)

4 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 3. března 2016 v 17:07 | Reagovat

Pěkný blog

5 myred myred | Web | 3. března 2016 v 22:12 | Reagovat

Páni, tenhle článek jsi napsala opravdu moc skvěle. :) Doufám, že brzy otevřeš dveře, které ti umožní kráčet po krásné cestě a budeš moc zamknout tyhle dveře. :)

6 *Anne *Anne | Web | 3. března 2016 v 22:18 | Reagovat

Krásně si to napsala, úplně jsem si to všechno představovala. Jo bohužel si občas každý vybereme ty špatné dvěře, ale už si to jednou tak chtěla, takže proč litovat ? Aspoň budeme zkušení tak, jako ten letitý strom :)

7 Luce Luce | E-mail | Web | 4. března 2016 v 18:02 | Reagovat

Ďakujem za komentár a pekný článok. Tiež otváram novú kapitolu života a zatváram starú.

8 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 4. března 2016 v 20:19 | Reagovat

Je to pravda, v životě nás čeká spousta cest, které si projdeme, prožijeme, pak zase zamkneme, zabloudíme, objevíme zase jiné, změníme směr... Já bych teď asi nějakou cestu potřebovala najít, aktuálně se zmítám ve stereotypu a v nekonečném čekání. Nezbývá, než dál hledat ty správné dveře. :)

9 Michelle Michelle | Web | 4. března 2016 v 21:50 | Reagovat

Tohle je strašně krásně napsaný. Ne vážně, dost se mě to dotklo (v tom dobrým smyslu :D). Špatné dveře si jednou za čas vybere každý.A pak je těžké se z nich dostat, protože vrátit se nejde a zastavit se je hloupý. Možná je to nejlepší co můžeš udělat, je prostě otevřít jiné dveře. Nechat tuhle cestu za sebou. A jasně, že s cestou člověk občas ztratí i kus sebe. Ale to neznamená, že se někde na jiné nemůže zase najít. A být lepší, chytřejší, odolnější. Doufám, že se ti podaří z téhle cesty (jestli ono to teď už nebude spíš bludiště)vystoupit. Zvládneš to, když budeš chtít. Všechno jde, když se chce! :)

10 cincina cincina | Web | 5. března 2016 v 10:26 | Reagovat

Ty to tak nádherně píšeš, že jsem to začala přirovnávat k sobě a rozbrečela jsem se:)

11 Beatricia Beatricia | Web | 5. března 2016 v 11:57 | Reagovat

Je to nádherná alegorie na životní cesty. Nikdy ale nevíme, které ty zavřené dveře jsou ty pravé. Když se nám cesta, kterou jsme si zvolili, zbortí, je nejlépe ji opustit a najít si cestu novou. Ta dosavadní se už nedá spravit, nemá to cenu ztrácet čas. ☼☼☼

12 Allex Allex | E-mail | Web | 5. března 2016 v 21:13 | Reagovat

To je nádherně napsané :))

13 Penny Mizuki Allonsy Penny Mizuki Allonsy | Web | 8. března 2016 v 11:32 | Reagovat

Strasne pekne si to napsala. Dala jsi do toho textu kus sebe :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama