Březen 2016

Neverland

30. března 2016 v 21:37 | Broken girl |  Ironie osudu ♣
Zase jsem se jednou ocitla na dně a přemýšlela. Slzy mi stékaly po tvářích a dopadaly na polštář...
Občas Vám po čase dojdou věci, u kterých by bylo lepší, kdyby Vám ani nikdy nedošly... Tolik ironie v tolika málo příbězích... Tolik utrpení v tak krátkém čase...


Tři roky zpátky jsme oba dva (já & J.) - každý sám - jeli pracovat jako výpomoc na pořádání jedné akce. Tenkrát jsem byla opravdu naprosto strašná v navazování konverzace, natož v udržování. Stejně jsem tam prohodila pár slov asi s každým, zatímco on byl sám...
Doufala jsem, strašně moc, že se mezi námi něco stane... začneme se třeba bavit nebo cokoli... A ono se to stalo; v jednu chvíli nás sedělo u pokladny asi deset a ani ne hodinu na to jsme tam zbyly jenom my dva. Začal se mnou mluvit... snažil se za každou cenu udržet konverzaci. Strašně moc se mi líbil, takže jsem se tlemila jako debil. Nevím jaký k tomu měl důvod on, ale tlemil se naprosto stejným způsobem. Milovala jsem ho mnohem víc, než kdy dřív...
Druhý den za mnou chodil pokaždé, když mohl. Říkal mi všechno. Byla jsem jediná za kým takhle chodil - ostatní ho tam jenom pomlouvali a nenáviděli ho... Když něco potřeboval, udělala jsem to. Večer zůstal sám na pokladně, tak jsem si za ním přišla sednout. Zase mi vykládal a už se nemusel tolik snažit; sama jsem se dobrovolně zapojovala do konverzace.

art

A teď jsme v současnosti... a já v ní začínám vidět tu ironii. On byl sám, pomlouvali ho; a já vždycky nakonec přišla, aby nebyl dál sám. Teď má snad všechno, co kdy chtěl, i když si pořád stěžuje; má davy kamarádek, chodí s jednou z těch, co ho tam pomlouvali... No, já jsem skončila sama. Já, která jsem s ním tam trávila veškerý čas, zatímco ostatní ho pomlouvali... Sblížilo nás to strašně moc... Ale když přišlo na vztahy, koho si vybral? Mě? Nikdy... Vybral si někoho, kdo o něm říkal, že je to líný debil...
Sedím tu a věřím, že tak jako jsem přišla kdysi já, přijde i on. Jenže oba víme, že se to nestane.

*Něco mi v tom článku pořád chybí, ale nemůžu přijít na to co... Snad to nějak dává smysl.*
Broken girl



Day #4 - Opuštěný ostrov

28. března 2016 v 19:55 | Broken girl |  30 days challenge
Ahoj, už dlouho tu nebylo nic z 30 days challenge, protože tato otázka mi dala dost zabrat. Tak snad se Vám bude výsledek líbit. Otázka zní:

"Koho nebo co by sis s sebou vzala na opuštěný ostrov? Proč?"

summer

Kdybych si měla zvolit nějakou věc, byl by to samozřejmě můj milovaný iPhone 5S #notchlubení. Miluji prohlížení si fotek na instagramu a hlavně to dokáže zabít dost času - hlavně, když máte dějepis s učitelem, který si ty dějiny v podstatě vymýšlí. Druhou pozitivní věcí je čtečka. Do mobilu si můžu stahovat knížky, což je moje největší závislost. Není to sice jako mít opravdovou knížku, ale na cesty je to skvělé.
Kdybych si musela vybrat nějakou osobu, měla bych mnohem větší problém. Neříkám, že nemám kamarády. Mám. Jenomže nedokážu jim věřit. Není to jejich chyba... Je to mnou. A když už jim věřím, nesnesu je okolo sebe po delší dobu, což taky není jejich chyba. Takže bych asi radši zůstala sama... Kecám, vzala bych J., i kdyby to bylo proti jeho vůli, což by přesně bylo.
Broken girl

Tag #2 - My idols

26. března 2016 v 14:15 | Broken girl |  Tagy
Ahoj, i když jsou momentálně Velikonoční prázdniny, mám práce do školy až nad hlavu. Ale nikdy neuškodí si udělat malou pauzu ;) Takže se s Vámi dnes chci podělit o svoje vzory. Pojala jsem to jako tag, takže pokud se někomu zalíbí, klidně si ho půjčte; ráda si ho od Vás přečtu.


1) Největší filmový/seriálový idol - Asi o mě už dobře víte, že naprosto miluji Upíří deníky. Takže není divu, že můj nejoblíbenější filmový/seriálový idol je právě z tohoto seriálu. Konkrétně je jím Katherine Pierce. Naprosto zbožňuji její styl oblékání a i její chování - vždycky jsem chtěla umět být mrcha jako ona XD. Dokonce mám doma ten náhrdelník, který nosívala.


2) Nejvetší herecký idol - Sice mojím vzorem je postava Katherine, ale její herečku jako vzor zrovna nemám. Herecké vzory mám dva; jednoho muže a jednu ženu. Oba dva spolu hráli v Harry Potterovi. První z nich je Daniel Radcliffe. Viděla jsem skoro všechny filmy, ve kterých hraje, a všechny se mi strašně líbili hlavně díky němu. No, a druhý vzor je Helen Bonham Carter, kterou naprosto miluji v HP. Ale třeba ve filmu Temné stíny ji moc nemusím - vlastně je ten film podle mě nehorázná sračka, u které jsem dokonce usnula.


3) Největší taneční idol - Jelikož tancuji již několik let, tak mám i v tomto oboru idol. Je jím pro mě 15-ti letá holčina z České republiky, z Chomutova. Jmenuje se Ája Štejnarová. Tancuje disco dance a disco freestyle a je v něm naprosto úžasná. Měla jsem tu čest vidět ji i naživo a stálo to za to.
Dalšími mými vzory v tanci jsou určitě i holky z Dance moms (americká show) a Autumn Miller.


4) Největší spisovatelský idol - Už od mala miluji čtení a i psaní povídek. A vždycky pro mě byla a určitě i bude nějvětším vzorem J. K. Rowling. Četla jsem snad úplně vše, co napsala minimálně dvakrát a pokaždé, když se najde volná chvíle, přečtu si to strašně ráda znovu. Obdivuji, jak její knihy dokázali zasáhnout lidstvo ♥ Snad se mi jednou podaří něco podobné...


5) Největší pěvecký idol - Jako malá jsem chodívala do pěveckého sboru a hrávala jsem na kytaru. Ani jedno z toho už nedělám, ale zpěv pořád miluji. V poslední době jsem si hodně oblíbila písničky od Ivan B (nevím jestli je to zpěvák nebo skupina XD). Poslouchám je vždycky celou cestu do školy i ze školy a ubíhá mi to tak rychleji.


Tak, to bude pro dnešní tag všechno. Doufám, že se Vám líbil a třeba jste našli někoho, kdo bude inspirovat i Vás. Klidně napište Vaše vzory do komentů, ráda se podívám, kdo Vás inspiruje ;) Příště - zatím nevím kdy - se můžete těšit na seriálový tag.
Broken girl

Dance like nobody's watching

23. března 2016 v 12:33 | Broken girl |  Diary
Ahoj, nevím, co z tohoto článku nakonec bude, protože se mi pořád nelíbí a tak ho přepisuji dokola a dokola; pokaždé na něco jiné o něčem jiném. Tak snad to půjde číst... ;)

dance

chapter 41 - 5 to 4
Po dlouhém týdnu přišel konečně víkend, který měl být pro mě ještě namáhavější; ale nakonec stál za to. Všechno to začalo v sobotu, kdy jsme měli poslední trénink před první letošní soutěží. Z důvodu vytížení místní tělocvičny jsme měli vyhrazenou jenom hodinu pro obě naše složky. Takže jsme se tam všichni ve 12 sešli. Hned na začátku jsme dostali předposlední části našeho kostýmu - kšiltovky, které vypadají naprosto epicky :3
Začalo se trénovat. Ale stihli jsme sestavu projet sotva 3x a už nás z tama přišli vyhazoval hráči tenisu, že jsou na řadě oni. Takže nám nezbylo nic jiného, než to zabalit a věřit, že to vyjde.

chapter 42 - Let's go
V neděli nastal den D. Probudila jsem se už někdy okolo 5-té ráno a už jsem to v posteli nemohla vydržet. A co spolehlivěji zabíjí čas, než hraní her? Takže jsem si pustila The Sims 4 a až do zazvonění budíku se starala o svoje Simíky. Když zazvonil budík, nachystala jsem se na cestu. S blbým pocitem, že mi něco chybí, jsem se vydala na cestu. Vlakem jsem byla v Brně za chvíli a jelikož mi ještě zbývalo dost času, řekla jsem si, že se stavím ve Vaňkovce. Strávila jsem tam jenom chvíli, ale nakoupila vše, co jsem chěla - Arizonu (White tea) + balzám EOS borůvka, který naprosto krásně voní.
Vrátila jsem se zpátky před nádraží a počkala na tramvaj číslo 1. Jenomže jsem si spletla směr a nasedla jsem do jedné, která jede přesně na druhou stranu. Uvědomila jsem si to až na 4. zastávce... Takže jsem se pěšky vydala zpátky. Podruhé jsem nasedla již do té správné a dojela na místo určení. Před halou jsem naštěstí potkala kamarádku, takže jsme se společně dostaly dovnitř. Čekání než na nás přijde řada jsme si zkrátili oblékáním kostýmů, sledováním ostatních skupin a trénováním naší sestavy. Pak nadešla ta chvíle...
Vyhlásili jsméno naší skupiny, my nastoupili na plac a začali tancovat. Zážitek to byl naprosto boží :3 Užila jsem si to strašně moc. Dokonce jsem nezapomněla na žádný krok, což se stává častěji, než by mělo.
Po dotančení jsme byli všichni opravdu šťastní a zase nás to hodně sblížilo. Ale vyhlášení bylo pořád ještě před námi... V kategorii nás bylo šest a bylo opravdu skvělé slyšet, že nejsme poslední XD Nakonec jméno naší skupiny zaznělo u 4. místo, což je sice místo úplně na nic, ale aspoň máme motivaci makat dál.
Po vyhlášení jsme se pomalu začali rozjíždět ke svým domovům... Když jsem večer přijela, byla jsem opravdu unavená a strašně mě boleli nohy.

iphone

chapter 43 - Day after
V pondělí jsem si chtěla po víkendu udělat takový odpočinkový den, tak jsem zůstala doma. Jenže nebylo ještě ani šest hodin, když můj táta začal stloukat novou skříň. Hodinu jsem se to snažila nějak přetrpět, ale potom jsem to už vzdala a vstala z postele. Chtěla jsem si zajít pro snídani, ale potkala jsem tátu a jeho věta: "Jé, ty už jsi vzhůru? Tak to mi můžeš pomoct." mě podráždila natolik, že jsem nakonec ani nejedla...
Po zbytek jsem už ta nějak zůstala protivná, takže asi tak.

chapter 44 - Winner
Je to už skoro půl roku, co jsem posílala slohovku do literární soutěže. A konečně včera proběhlo vyhlášení. Jako vždy jsem si dělala dopředu naděje, že bych třeba mohla vyhrát... No, a co se nestalo? Prvně nám učitelka češtiny, která vyhlašovala výsledky oznámila, které tři práce jsou nejlepší a přečetla nám z nich úryvky. Mezi těmi pracemi se objevila i ta moje, což mi udělalo strašnou radost, ale zároveň jsem nechtěla, aby to tam četla XD. Pak se přešlo ke konečnému vyhlášení. No, a já vyhrála... Nechápu, jak se to stalo a i z těch úryvků mi ty ostatní připadali lepší...
Tlemila jsem se jako blbec asi ještě pár hodin potom. Jako výhru jsem dostala lístky do kina, takže až budou dávat Warcraft půjdeme s bráchem... Potom jsem dostala ještě čokoládu, diplom, pochvalu ředitelky školy a poukaz. A co bylo nejlepší z toho všeho? Porazila jsem svoji kamarádku, která píše hodně a i hodně vyhrává... Takže úplně neuvěřitelná radost :3

moon

chapter45 - Co se jinam nevešlo?

*Chtěla jsem napsat J. už delší dobu... Jenže jsem nevěděla co a nevěděla jsem, jestli opravdu chci. Ale když jsem vyhrála tu soutěž, napsala jsem mu... Chtěla jsem se prostě pochlubit. Psali jsme si a bylo to jako vždycky super. Jsem ráda, že jsem mu napsala... Dokonce si i on všiml, že jsem se s ní nějakou dobu nebavila; pamatoval si přesně, kdy jsme se spolu bavili naposledy :3
*Dokonce jsem se tento týden bavila i s jeho holkou... Bylo to taky v pohodě. Řekla mi, že si chce udělat ombré - černo-šedo-bílé nebo nějak tak... Všichni ví, že s tím bude vypadat strašně, ale ona si to nechce nechat rozmluvit, což vidím jedině jako plus XD. Vůbec to nemyslím zle.
*Ve škole se mi toho kupí pořád víc. Prodloužila jsem si prázdniny o dnešek a chtěla bych za tu dobu stihnout dopsat všechny protokoli, které jsou momentálně 4, naučit se němčinu a hlavně chemii.

Takže z článku nakonec vznikl takový trochu delší deníček. Na konci bych chtěla poděkovat všem, kteří můj blog čtete i teď, v dobách mé trochu snížené aktivity. Mějte se hezky ;)
Broken girl


Príšery sú skutočné, aj duchovia sú skutoční. Žijú v nás a niekedy zvíťazí.

19. března 2016 v 11:11 | Broken girl |  Diary
Ahoj, moje aktivita tady byla vcelku nulová, ale potřebovala jsem hodně přemýšlet... Teď, když mám vše ujasněné, jsem tu zpět a mám z toho opravdu radost. Dneska Vám sem sepíši deníček, abyste nepřišli o nic, co se stalo ;)

chapter 36 - I need a little more time

Začneme od toho nejhoršího, čímž je škola... V poslední době z ní mám takové smíšené pocity. Učitelka, která na mě řve celé hodiny je nemocná a nikdo neví na jak dlouho. Z toho mám opravdu radost. Na druhou stranu tím naštvala strašně moc spolužáků, protože příští týden je soutěž v první pomoci a měla jim toho ještě dost na vysvětlování...
Horší je to v němčině. Učitelka stanovila termín, do kdy musíme dopsat písemky - všechny mají být do Velikonoc. Jelikož mám psát 11. a 12. lekci, které mi ani jedna nejdou, opravdu nevím, jak to udělám.
Další otravnou věcí jsou protokoly. Každý týden dostaneme zadané aspoň dva protokoly, které musíme doma vyplnit. Je s tím opravdu strašně moc práce, ale snad mi to aspoň zlepší známku - je to pořád lepší než se učit na nějaké testy.

food

chapter 37 - Little do you now
Nemám nic proti gayům a nikdy jsem ani neměla, ale když na škole není v prváku ani jeden kluk, kterému by se líbili holky, je to těžký... Tohle neberte zle, ale dostalo mě, co řekl spolužák: "Moc nemusím gaye, ale tamten má hezkou kabelku."

Zatímco prvákům se nelíbí holky kromě jednoho, který patří do této kategorie, starším klukům se líbí pro změnu až moc. Např. jen tak si jdou po chodbě a plácají holky po zadku, každý den se drží za ruce, líbají, osahávají,... s jinou holkou...
Celkově mě začínají spolužáci celkem štvát...

chapter 38 - Baby, you're perfect
V poslední době se hodně hádáme s jednou spolužačkou... Kvůli úplným blbostem. Např. dneska se na mě naštvala za to, že jsem ji probudila uprostřed vyučovací hodiny. Dokonce se divila, že jsem se jí za to neomluvila... Ale já se za něco takový prostě omlouvat nebudu... Štve mě, že prospí naprosto všechny hodiny a pak si stěžuje, jak ji to nebaví, protože toho máme strašně moc. Jenže na testy jí vždycky někdo půjčí materiály, takže ji to v klidu vše prochází....
Jenže přesně ty chvíli, kdy se ona se mnou nebaví, mi chybí J. ze všeho nejvíc... Dřív, když na mě všichni kašlali, byl tu většinou. Jenže teď? Teď tu není nikdo... Vlastně jenom do úterý, pak mu napíši; psala jsem o něm totiž sloh do literární soutěže, která má právě v úterý vyhodnocení. A ať to dopadne jakkoliv chci, aby to věděl ;)

flowers


chapter 39 - I don't know why
Skončila jsem se čtvrtečníma tréninkama, ale pořád chodím v pondělí a ve středu. V neděli nás čeká první soutěž a dost mě to štve... Pořád to nevypadá tak, aby se s tím dalo soutěžit. Kostým ještě nemáme a nikdo neví, jestli vůbec do té doby bude. A sliby trénéra? Kecy... Celou dobu vykládá, jak všem svojim složkám věří stejně... Tak může mi říct, proč tu jednu dal do nejvyšší ligy a nás do té nejnižší? Nevím jak u něj, ale u mě to důvěru rozhodně nevyjadřuje...

chapter 40 - To do
V závěrečné kapitole bych se s Vámi chtěla podělit o plány do budoucna ;) Co se blogu týká: chtěla bych Vám napsat tag: My idols, který bude, jak název napovídá, o mých vzorech. Potom se tu určitě objeví pocity z první soutěže a nebude chybět ani pokračování 30 days challenge. Přemýšlela jsem, že bych na blog doplnila i rubriku o kráse a módě, tak možná i to se tu objeví ;) A co se týká mě: Nedávno jsem od rodičů dostala nový iPhone 5S a dneska mi na nádraží spadl. Naštěstí na sobě měl kryt, takže má jenom drobný škrábaneček, ale obrazovka je naštěstí ok. Kryt mi ale praskl, takže mě čeká výběr nového, což je s mojí nerozhodností sranda.

Tip na konec: Nedávno jsem našla úplně boží remix na písničku I'm albatrose. Sice tu píseň už moc nemusím; je dost ohraná, ale remix je top (odkaz zde).

Hunting memories ♥

17. března 2016 v 17:59 | Broken girl |  Tohle prostě nejde zařadit..
Dlouho jsem nebrečela... Snad až na posledních pár dnů.
Nedovedete si představit, jak jednoduše Vás dokáže rozhodit jedna jediná věta, dokud se Vám to nestane...
Seděla jsem u svého oblíbeného seriálu, když v něm jedna osoba začala křičet na druhou: "Jsme přátelé?" Dostalo mi to slzy do očí. Sama vím, kolikrát jsem tuhle větu křičela, jak ve svém nitru, tak na J. Čekala jsem na ujištění, že jsme a on mi ho vždycky řekl, ale důkaz žádný...

art

Jenže opravdu nebyl žádný? Mám tendenci zapomínat to dobrý a vzpomínat jenom na to zlý; vím to o sobě. Ty dva týdny, kdy mezi námi nebyl žádný kontakt, mi hodně otevřeli oči. Strašně moc mi chybí. Noci strávený u chatu nebo u her. Jen my dva a nikdo jiný. Dokázal zahnat každou moji depresi. A občas mi dokázal upřímně říct i jak se má on.
Vykašlala jsem se na něj jenom kvůli jeho holce. Ale je lepší poslouchat o sobě pomluvy a mít někoho, pro koho stojí za to žít. Než se snažit ignorovat pomluvy o samotě...

arab

A o čem celý tenhle článek je? O tom, že mu tímhle chci říct: "Zkusme to znovu." Naše kamarádství nikdy nebylo lehké, ale stálo za to. Aspoň z mého pohledu. A pevně věřím, že i z toho jeho. Nikdy není pozdě na druhou šanci... a nikdy nevíte, jak to dopadne tentokrát ;)

Like I'm gonna lose you ♥

11. března 2016 v 17:25 | Broken girl |  Diary
Ahoj, vůbec nevím, jak tento článek začít... Takže pro dobro moje i Vaše vynechám nějaký úvod a vrhnu se rovnou na deníček:

chapter 32 - Believe
Není to nijak dlouho, co jsem se rozhodla na dobro se přestat bavit s J. - vlastně v úterý to byl přesně týden. Brala jsem to jako takové výročí, takže jsme to s kamarádkou i oslavily; zašli jsme si na jídlo a popovídat si. Měla jsem z toho fakt radost, přesto někde uvnitř pořád doufám, že si vzpomene, že existuji a že mi napíše... Občas mi to nedá a podívám se, kdy byl naposledy online. Někdy bych mu i chtěla napsat, ale nesmím... štve mě to. Za tu dobu, co se nebavíme se stalo tolik věcí, co by ho i mohli zajímat, ale já mu to nemůžu říct...
Nejvíce mě ale štve, jak se ke mě chová jeho holka. Bylo to myslím taky v úterý odpoledne; přijela jsem na vlakové nádraží a šla jsem na autobus, protože jsem strašně líná jít do kopce. Ona šla po druhé straně autobusového nádraží spolu se dvěma holkama, který ani neznám, ale typuji, že s ní chodí do školy. I na té druhé straně nádraží jsem ji slyšela řvát: "Kohopak to nevidím!". Musela jsem se smát... Vůbec to není tím, že věřím, že jednou J. dojde, že ty věci se opravdu dějí, i když je nechce vidět.

mac, lipstick, and makeup image

chapter 33 - My little boy
Pamatuje si někdo z Vás článek My california king (odkaz zde)? Tenhle ten klučina mi v poslední době občas dokáže slušně zamotat hlavu... Jasně, nikdo to nebude J., ale něco do sebe má. Jenže jak to vidím v té škole tak na sociálních sítích, není to žádný sladký chlapeček, i když tak vypadá. Už dlouho kouří trávu. Holky ze stejného ročníku akorát jiného oboru ho přesvědčily, aby kouřil i cigarety. Nechá na sebe sahat skoro od všech holek v prváku. Dnes jsem ho viděla, jak se s jednou drží za ruku... Mrzí mě to... ale nic s tím neudělám. A pořád si nejsem jistá, jestli bych něco udělala, i kdyby to šlo...

chapter 34 - Work hard, play hard
Tento týden byl pro mě v chození do školy celkem obtížný. Nechtělo se mi ani za nic a většinou se mi podařilo naštvat holku, s kterou sedím. A když se se mnou třeba celý den nebaví, je to fakt na nic. Ve všech předmětech mi to jde hůř a hůř. Z němčiny mám průměr někdy mezi 4 a 5. V hodně předmětech mám Nka. Jenom přes víkend potřebuji napsat dvě laboratorky; jednu na pondělí, na druhou mám naštěstí čas... Nejhorší je, že se mi to nechce učit. Proto se to ani neučím, ale nijak toho nelituji - tento pocit jsem u učení asi ani nikdy neměla.
Pozitivní věcí byla fyzika. Učitel měl svátek, tak jsme od třídní sehnali fixu na tabuli a napsali mu vzkaz. Byl tak nadšený, že nám za odměnu odložil test. Další den jsme mu s kamarádem šli dát volnou vstupenku na výstavu, protože ji měl kamarád navíc. Měl strašnou radost... :3 Ve čtvrtek nám dokonce prozradil, že dříve točil na YouTube a že až ho přestane bavit učit bude slavný YouTuber. Přesvědčili jsme ho, aby nám nějaké video v hodině pustil, ale slavný YouTuber z něj asi nebude.... XD
Vtipný byl i tělocvik. Spolužák trefil spolužačku medicimbalem do zad. Ona vypadala, že to asi ani nepřežije. Učitel ale místo, aby se stresoval, si s ní začal dělat srandu, že je trefil těsně vedle hlavy a že může být praštěná XD

rose, flowers, and art image

chapter 35 - Beauty and beast
Dneska odpoledne jsem byla domluvená se spolužačkou ze základky, že zajdeme na nějakou besedu o péči o pleť, kterou dělala její kamarádka. Chvíli nám trvalo, než jsme to našli, ale podařilo se. Beseda byla v celku příjemná, až na věčné otázky: Jak se teď cítíte? Je vaše pleť...?
V jednu chvíli, když jsme čekali, než začne působit maska, se mě zeptala na tancování (měla jsem týmovou mikinu). Jeden náš lekor s ním před pár lety začal chodit a kvůli tomu se na nás všechny vykašlal. Mě a spolužačku vždycky zajímalo, jak to mezi nimi je, přesto nás obě překvapilo, když sama řekla, že s ním chodila. Chodila = čas minulý. Jenže ona je viděla v kině, a prý spolu pořád bydlí,.... Vím, že mi do toho nic není ;)
Další věc, která mě zaskočila se stala až úplně na konci. Zeptala se, jestli neznáme někoho, kdo by o to měl taky zájem. Jenže nedokázala uvěřit tomu, že se se mnou nikdo nebaví... Jenže díky J. holce se se mnou opravdu nikdo nebaví... Všechny kamarádky jsou buď z daleka, nebo moc mladé.

Tak, tímhle dnešní deníček končí ;) Na večer se mám určitě v plánu podívat na TVD a chtěla bych vidět i některé videa z šampiontu a Katowitzích (Heroes of the Storm). Užijte si víkend ;)
- Broken girl

Day #3 - Peněženka

8. března 2016 v 16:49 | Broken girl |  30 days challenge
Ahoj, dnes tu máme již třetí den z 30 days challenge. Den je zaměřený na peněženku; konkrétně na její obsah. Otázka přesně zní:

"Co se nachází ve tvé peněžence?"

Výsledek obrázku pro wallet

Článek bude asi hodně krátký, protože v mojí peněžence toho moc není XD. Celá má červenou barvu s černými vystouplnými kružnicemi. Skládá se ze dvou částí. První část je na zip a má dvě kapsy. V jedné mám občanku, kartičku zdravotní pojištovny, koruny a dvoukoruny. V druhé kapse mám zbytek kovových korun (5; 10; 20 nebo 50). Druhá část je na patent. Dávám si tam papírové peníze. Jsou tam také kapsy na karty, kde mám momentálně tesco club card, ale mám ji vracet mámě XD. Většinou v peněžence skladuji i jízdenky; momentálně je tam ještě ta, ne kterou jsem jela k J.

A jelikož je to celý obsah mojí peněženky, je to taky konec článku ;) Příště se můžete těšit na otázku: Bez koho nebo čeho nemůžeš žít a proč?
Jinak všem, co to čtou, přeji všechno nejlepší k MDŽ ;)

Thug life

5. března 2016 v 15:13 | Broken girl |  Diary
Ahoj, už hodně dlouho se tu neobjevil žádný deníčkový článek, tak se na něj vrhneme dneska. Tento týden jsem měla jarní prázdniny a i když jsem toho moc nedělala, přesto se pár věcí stalo ;) Jinak do budoucna mám nachystaný další článek z 30 days challenge - konkrétně 3. den, který pojednává o tom, co se nachází v mojí peněžence; také mám nachystaný wishlist, ale nejsem si jistá, jestli někdy vyjde :D V rozepsaných článcích jsem dokonce našla shrnutí za rok 2015, ale to už fakt vydávat nebudu...

art

chapter 29 - I ♥ dance
Moje jarní prázdniny začali tanečním soustředěním. První den jsme začínali v 10 hodin, což je na mě pořád hodně brzo. Ale nějak jsem zvládla dojít. Ze začátku jsme opakovali části sestavy, které už máme hotové. Okolo 11 dojel náš dokonalý lektor, který si už pamatuje moje jméno :3 Jezdí k nám asi 3x-4x do roka a vypadá strašně krásně, takže to beru jako úspěch XD. Udělali jsme další část a okolo 3. myslím jsme skončili.
Po nás měli trénink ještě jiné složky, kde se objevila i holka od J., která si samozřejmě nemohla nevšimnout, že tam jsem. Jako normálně projevila svoji inteligenci a začala o mě vykládat blbosti, ale nějak mě to nedokáže naštvat.
Druhý den soustředění pokračovalo už od devíti, takže jsem ráno naprosto nestíhala. Ono to stejně bylo nakonec jedno, protože jsme museli čekat skoro do půl 11, než z tama odešli babičky, které tam mají cvičení pro seniory zajímavé je, že když máme trénink odpoledne, mají ho taky odpoledne; jednou ho uděláme dopoledne a můžete hádat, kdy ho mají ony. Trénink byl do dvou hodin, přičemž tu poslední hodinu jsem myslela, že už fakt umřu. Ale podstatné je, že sestava je hotová a vypadá dost slušně.
Po tréninku jsem zašla s tátou nakoupit do obchodu, kde jsem potkala rodiče od O. naštěstí bez něj. Nechci ho potkat a docela se mi v tom daří - už si ani nepamatuji, kdy jsem ho viděla naposledy, když nepočítám to, co bude níž, což se vlastně počítat ani nedá XD.

cute

chapter 30 - H8 me
O úterý tady toho bylo už hodně, ale přesto bych to teď chtěla ještě shrnout. Vstala jsem někdy po deváté a oproti předchozím dnům jsem s tím neměla žádný problém. Nasnídala jsem se, což normálně nedělám, a pečlivě si nachystala věci, protože jsem měla pořád blbý pocit, že něco zapomenu. Z domu jsem vyšla přesně na čas a šla pěšky na nádraží, což taky normálně nedělám. Cestou jsem udělala pár fotek na snapchat a přesně jak jsem očekávala pár lidí si to hned nascreenovalo, aby se mohli chlubit, že ví, co jsem dělala. Nevím proč, ale udělalo mi to radost XD.
Cestou ve mě rostl čín dál víc pocit strach, že J. udělá něco, co se mi nebude líbit. Tento pocit přešel ve chvíli, kdy jsem dojela na místo a zjistila, že je tam sníh a taková zima, že jsem měla strach, že umrznu dřív, než k němu dojdu. Přesto jsem to nějak zvládla a došla k němu domů. Hned ve dveřích mě přivítali jeho dva pejsci. Neměla jsem z toho radost, protože už od mala se strašně bojím psů. Ale nakonec jsem si toho menšího z nich i oblíbila :3
U J. doma to bylo celkem v pohodě, až na jednu věc, která mi trochu vrtá hlavou ještě teď. J. si přihlásil facebook, otevřel zprávy a šel umývat nádobí a nechal mě tam. Vždycky došel jenom odepsat a pak se vrátil k umývání. Známe se dlouho, takže nechápu, co od toho čekal... Nejsem taková, abych se nepodívala XD. Prvně tam nechal zprávy s jeho holkou, kde jí psal, jak má luxusní zadek - musela jsem se smát... Mezitím se k ní samozřejmě donesla jedna z těch dotek ze snapu, takže mě nezapomněla pozdravovat. Po druhé tam nechal zprávy s O. Projevy jeho inteligence mi opravdu nechyběli...
Odpoledně jsme spolu šli na trénink, kde se dělali základy akrobacie. Ze začátku jsem měla fakt strach, ale nic se mi nestalo a fakt mě to bavilo. Ty děcka jsou tam mnohem lepší než u nás - myslím povahově. Po tréninku mě a jednoho kluka, který tu byl taky kdysi dávno zmiňovaný, hodil na nádraží. Nevím proč, ale ten den jsem si s tím klukem vůbec nerozumněla, což mě fakt dost mrzí... Domů jsem dojela až za tmy a snapovali jsme si s kamarádkou, která bydlí vedle nás, o O.

love, heart, and boy image
Vím, že se to sem vůbec nehodí, ale ten obrázek je tak strašně sladkej :3

chapter 31 - Decisions
Ostatní dny vypadají dost podobně. Sedím doma na posteli u notebooku a hraji hry. Občas mi dojde zpráva od některé kamarádky. Po večerech řešíme ve skupinovém chatu nejnovější informace o našem trenérovi XD. Už od úterý jsem nepromluvila s J. a ani jsme si nepsali. Jsem na sebe neskutečně hrdá. Včera mi posílal žádosti na hře, abych si s ním zahrála. Naštěstí jsem v tu chvíli šla pro pití, takže jsem mu to nestihla potvrdit. Snad mi to tak už vydrží.
Jeden den jsem ve skříni našla deníček starý asi dva roky. Jsou tam zápisky právě o J. Bylo to někdy před tím, než jsme spolu měli pracovat na jedné akci. Stojí tam věta: Snad se v Třebíči něco stane. Od doby, co jsem to přečetla ji nemohu dostat z hlavy. Protože právě tam jsme byli opravdu kamarádi a to ti nejlepší. Pak už to šlo v podstatě jenom z kopce...
Další týden ve škole píšeme strašně moc testů. Zatím jsem se neučila ani na jeden a vlastně to ani nějak nemám v plánu; je mi vcelku jedno, jak to dopadne. Stejně v úterý je MDŽ, tak to snad nějak ukecáme, abysme nepsali XD

Takže se mi po dlouhé době podařilo napsat deníček. Je trochu delší, než na jaký jste zvyklí, ale snad Vám to nevadí. Užívejte víkendu a děkuji každému, kdo si to přečetl ;)


Last love song for you ♥

2. března 2016 v 13:16 | Broken girl |  TT
Celý život je cesta ukrytá za spoustou dvěří. A je jenom na nás, kterými se vydáme. Za některými se ukrývá cesta krásná, pevná, bezpečná, vedoucí nádhernou krajinou a zalitá sluncem. Jiné skrývají tmu plnou nástrah a nebezpečí. Najdou se ale i takové, kde to jde jednou z kopce jindy do kopce.

mountain

Cesta, o kterou bych se s Vámi chtěla podělit se týká J. Většina z Vás, co můj blog navštěvuje, z toho dost už ví, ale prostě se mi to sem hodilo a chtěla bych se s Vámi podělit o svoje rozhodnutí po mojí poslední návštěvě u něj.

Jsou to nějaké tři roky zpátky, kdy jsem stála před několika dveřmi. Bylo jenom na mě, které odemknu. Vybrala jsem jedny, se kterými jsem sice nebyla nejvíce spokojená, ale věřila jsem, že mě povedou za dobrodružstvím kdyby jsi tenkrát věděla. Cesta se zdála ze začátku krásná; lemovalo ji hluboké jezero se sytě modrou vodou, které dokonale odráželo slunce svítící na obloze. Všude okolo byli vzrostlé stromy skrývající zkušenosti ale i tajemství. Prostě dokonalá krajina, která ve mě vyvolávala úsměv. Cesta ubíhala rychle a než jsem si toho vůbec stihla všimnout, byla jsem už moc daleko, než abych se mohla vrátit zpátky. Nijak zvlášť mi to nevadilo. Užívala jsem si krajiny a pokračovala po cestě šťastně dál. Nikdy nezapomenu na jedno místo; tam mezi stromy před první bouřkou. Ten pocit, že je to ta pravá chvíle, ve mě zůstane už navždy.
Čas plynul a cesta s ním. Přišlo první zemětřesení a poničilo nenávratně krajinu. Pokácelo pár stromů a odkrylo jejich tajemství. Do krajiny se dostal narušitel, který ji postupně ničil zevnitř. Pak přicházeli další bouřky, krupobití... Cesta začala být neschůdná. Občas se sice vyčasilo, ale nemělo to dlouhého trvání. Vždycky přišla další pohroma, která mě srazila na kolena. Byli doby, kdy jsem se po cestě plazila na kolenou, ale pořád jsem věřila, že další zatáčkou, za dalším stromem, bude zase ta krásná cesta, kterou to vše začalo.
A tak jdu touhle cestou tři roky. Občas to sice nechci vidět, ale někde hluboko uvnitř to vím; ta krásná cesta už neexistuje a nikde dál ani nebude. Všechny ty pohromy ji změnili do nenávratna. Někomu jinému se bude líbit, ale pro mě už není...

landscape

Každá cesta jednou skončí a my za ní prostě zamkneme dveře. Jdeme dál... A to právě teď dělám. Zamykám dveře. Protože když otevřeš stejné dveře, nenajdeš novou cestu. A já novou cestu potřebuji chci.