My california king

12. února 2016 v 23:23 | Broken girl |  Tohle prostě nejde zařadit..
Mám smíšené pocity... Tvoje přítomnost ve mě vyvolává zmatek. Celý dnešek byl zmatený...
Nespala jsem; nešlo to. Bylo jedenáct, půlnoct... jedna, dvě, tři; tak to šlo až do šesti. Nechtělo se mi vstávat, ale v podstatě jsem ti to slíbila. Řekl jsi, abych překonala strach. Řeklo mi to tolik lidí před tebou, tak proč právě teď ? Proč teď jsem tě poslechla, zvedla hlavu a šla?

fear

Myslím, že už oba víme, co je odpověď. Nebo aspoň já to vím, ale ty to taky musíš tušit... Nemiluji tě. Ale pokaždé, když tě vidím, vím, že jsi nejsladší kluk široko daleko. Už dlouho ke mně nikdo nebyl takhle milý, až ty. Tvoji spolužáci si myslí, jak jsou strašně vtipní, ale nejsou. Ani jeden. Za to ty... Jsi věc, která mě rozesměje.
Hned první den, co jsme se potkali, zaujal jsi mě. Připomínal jsi mi nejlepšího kamaráda mého nejlepšího kamaráda. Líbil ses mi; jak řekla jedna spolužačka: Jsi strašně sladce hloupoučkej ♥♥ Pak jsi za mnou přišel... Sám od sebe. Zeptal ses mě, jestli nemám ještě učebnice z prváku, které bych chtěla prodat. Řekla jsem ti, že nevím, co vše mám. Náhodou jsem zaslechla tvého bývalého spolužáka ze základky říkat tvoje jméno. Netrvalo mi to dlouho, protože jsem věděla jméno a měla odhodlání, a napsala jsem ti na fb, co doma mám za učebnice. Napsal jsi mi, že by se ti hodila chemie. Já jsem sice věděla, že ji ještě pořád potřebuji, ale stejně; v chemii nic nedělám. Domluvili jsme se, že ti ji prodám.
Další den jsme se potkali u vrátnice. Zapomněl jsi peníze doma, takže z toho nic nebylo. Domluvili jsme se zase na další den. Prošel jsi okolo mě. Nic jsem ti neřekla, protože kolem mě bylo dalších deset holek, kterým jsi připadal nádherný. Jenže spolužačka na tebe zavolala... Měl jsi volnou a nechtělo se ti vracet do skříňky. Domluvili jsme se na další přestávku. A pak se to stalo. Po všech těch domluvách jsem ti prodala svoji učebnici. Jenže, když jsem s tebou potom chtěla mluvit, pokazila mi to učitelka tělocviku, která za tebou poslala jednu moji kamarádku, aby jsi něco vyřídil ve svojí třídě. Na nějakou dobu tak přestali naše rozhovory.

love, princess, and disney image

Potkávali jsme se. Vlastně už znám zpaměti místa, kde se potákáváme v určitý čas a den. Byla to náhoda, ale hrála nám do karet; měli jsme skříňky vedle sebe... Zavazeli jsme si a ty jsi se mi vždycky omlouval. Bylo to tak sladký. Vždyť jsi za to ani nemohl. Ale pokaždé jsem měla radost. Řekla ti, že je to v pohodě. A tím rozhovor končil.
Jednou jsi stál opřený o zeď a čekal, než odejdu. Měl jsi úžasný výraz. Když byl den otevřených dveří, vystupoval jsi s tanečním kroužkem. Z vystoupení jsem viděla asi 2 sekundy, a to ještě ze zkoušky, ale usmívala jsem se od ucha k uchu. Vlastně takovýchto momentů, kdy jsi vypadal jako andílek, bylo miliony... A pak přišlo jiné období.
Když jsem byla u skříňky, čekal jsi na druhé straně chodby... Když jsem seděla před tvojí třídou, zavřel jsi dvěře. Ve škole se pokazilo topení a sebrali nám skříňky... Nejen, že tam byla ohromná zima, ale naše místo je pryč. Kdo ví na jak dlouho.
Začala jsem se hodně bavit se tvým bývalým spolužákem, takže mám drby z první ruky. I když na naší škole ví stejně každý všechno. Věděla, že máš holku, o kterou už nestojíš. Včera nebo dnes jste se rozešli... Ale nezáleželo mi na tom; je mladá. Sakra, ty taky. Nikdy jsem si nemyslela, že bys o mě stál. Jenom...

perfection

Nemám ráda školní výlety. Nejezdím na ně. Kdo nejede, jde do školy a je v jiné třídě; pokud se na to nevykašle. Měla jsem jít do té vaší. Myslela jsem, že tam budu sama. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Psala jsem ti to... Byl jsi strašně milý. Prý se o mě postaráš... Řekla jsem ti, že mám strach. Ty mi, že ho mám překonat. A já si řekla, že bych měla. Jednou.
Řekla jsem si, že stačí jedna jediná zlá věc, co se mi to ráno stane a kašlu na to. Přišla moje úžasně neprospaná noc. Myslela jsem na tebe. Doufala, že se něco stane a budeme se spolu aspoň bavit... Když zvonil budík, nechtělo se mi. No, nakonec jsem vstala. Umyla si hlavu, nasnídala se a vzala si nějaké knížky, abych se tam nenudila. Bylo dost pozdě, když jsem vyšla, ale autobus jsem stihla. Byl skoro prázdný. Sedla jsem si a uvědomila si, že se klepu... Bylo mi na zvracení. Snídat banán s coca-colou tomu asi nepomohlo.
Dojela jsem ke škole, kde se mi utrhlo ucho od tašky. Byla jsem už tak daleko; nešlo se obrátit a jít domů. V dálce jsem zahlédla někoho povědomého... Byla to spoluzačka, která taky nejela. Byla jsem za ni ráda. Došli jsme do tvojí třídy. Vypadal jsi překvapeně, že nejsem sama. Myslel sis, že jsem z tebe dělala debila. Jenže já to taky nevěděla.
Den ubíhal za začátku pomalu. Časem to šlo. V tělocviku jsi byl naprosto zlatej. Sice tvoje rozcvička nemohla zahřát nikoho, smála jsem se. Před poslední hodinou jsi na mě přes celou třídu zavolal jménem. Pohledy tvých spolužaček byli celkem k nezaplacení. Po poslední hodině jsi s náma dvěma myslím mě a moji spolužačku zůstal ve třídě. Zvedal židle a vykládal jsi.

divergent, four, and tris image

Všichni mi říkali, ať si to užívám. Nemohla jsem. Zůstali ve mě velmi smíšené pocity. Pořád jsi dítě; jak věkem, tak chováním. I když ukazovat chat s někým svým kamarádům je u kluků normální; jak jsem v poslední době zjistila. Nevím jistě, jestli jsi to udělal. Pamatuješ si moje jméno a opravdu jsi se o mě staral... Nevím... nevím, co si myslet o dnešku, nebo o tobě. Ale tvůj úsměv, mezeru mezi předními zuby, tělo břišáky ♥♥, vlasy, TEBE, uvidím ze všeho na celé škole nejradši...
Přesto se dnes cítím tupá a uvnitř prázdná... Věci se okolo dějí jakoby za oponou.
 


Komentáře

1 Ella Ella | E-mail | Web | 13. února 2016 v 14:19 | Reagovat

Juj to je nádherně napsané! :) Smíšené pocity znám:/ Ach ta láska♥.

2 Beatricia Beatricia | Web | 13. února 2016 v 17:29 | Reagovat

Jsi rozpolcená a máš smíšené pocity. Čas ukáže další a jasnější situaci. Přeji ti, abys brzy našla jistotu, i když třeba nepříznivou, ale abys měla v duši klid a věci nebyly jakoby  za oponou. Moc tě chápu. ☼☼☼

3 Markétka:* Markétka:* | Web | 13. února 2016 v 19:05 | Reagovat

Jej tak to já si nemůžu dovolit, když jsem málem rupla z chemie. :D A nakonec se z průměru 5 ukázalo 3,75 :D

4 Gabriella Gabriella | Web | 13. února 2016 v 20:32 | Reagovat

Opravdu pěkně napsaný a ty smíšený pocity úplně chápu :)

5 Kristýn Kristýn | Web | 14. února 2016 v 1:01 | Reagovat

Krásně napsané,smíšené pocity známe snad všichni, je to ta láska :-)
PS.Máš super blog :)

6 Andey Andey | Web | 14. února 2016 v 15:06 | Reagovat

Skvěle napsané :)
Dej tomu ještě čas. Já zastávám názor, že problémy, které se samy nevyřeší, nemá cenu se zabývat. Uvidíš, že to nějak dopadne. :)

7 glamour-vanessa glamour-vanessa | Web | 15. února 2016 v 1:54 | Reagovat

Láááskaaa :-*
- píšeš krásně. :)

8 Monica. Monica. | Web | 16. února 2016 v 12:34 | Reagovat

To zní úplně jako nějaká knížka.
Určitě to dobře dopadne, já mám podobnou situaci, eh. A zbývá nám asi jenom doufat, no. Ono se to vždycky nějak vyvrbí... Hodně štěstí :)

9 E. E. | Web | 16. února 2016 v 14:27 | Reagovat

Kluci, umí nám pořádně motat hlavu, že my pak sami už nic nevíme. Nevyznáme se v našich pocitech.
Snad čas ukáže jakým směrem se to bude ubírat, hodně štěstíčka!

10 Kirsten Kirsten | E-mail | Web | 27. února 2016 v 17:04 | Reagovat

Úžasně vystihnuté a popsané!! Tohle všechno znám z vlastní zkušenosti i to s tou skříňkou, jak se vzájemně pletete pod nohy.. Hezký blog :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama