

Drží zapalovač u hlavy? Něco mi uniklo,ale chápu tě.Něco tě na něj přitahuje,miluješ a zároveň nenávidíš..Taky nejsem tak zhrozená pololetím,mohlo to být i horší a navíc u nás už jsou známky tak nějak uzavřené,což je fajn.Abych se přiznala já v poslední době spím moc málo a zaberu tak pár hodin než mi zazvoní budík,nemohu usnout a v hodinách jsem věčně unavená a jen tak bezvládně polehávám na lavici zatím mě nikdo nenapomenul takže je to vcajku. Každoupádně ti držím pěsti :)
Já bych se rozhodně nenechala ponižovat a lži ve vztahu nenávidím. Máš přece svoji hrdost, tady láska musí stranou.
Jinak, jak jsi mohla celý rok nepoznat, že má holku? Zasloužíš si jinou lásku; čestnou, která bude patřit jenom tobě. Já bych ho ignorovala, ať také přemýšlí!!!
zapalovač u hlavy? no, hrozná sranda.. a myslím, že J. si tvoji lásku absolutně nezaslouží.. a neměla by jsi ji na něho plýtvat.. ale chápu, že tohle je pro tebe strašně moc těžké :/ vztahy nejsou lehké pro nikoho..
Chlapi se nepřestanou předvádět nikdy, je to v nich zakódováno, vlastně tímto způsobem k sobě lákají samičky, aby mohli předávat svou genetickou informaci dál... no, to jsem se posunula až k obecnému biologickému postupu, daleko od běžného pojmu "mezilidské vztahy". Nu což, možností máš plno, třeba se na ně vykašlat a najít si jiné...
Je to samozřejmě tvoje rozhodnutí a já ani neznám žádné podrobnosti - vím jen to, co jsi rozepsala do svého článku, ale osobně bych se na tohohle kluka hodně rychle vykašlala. Nevěřila bych tomu, že se nějak změní a začne se chovat tak, aby se ti z toho nechtělo brečet. Říct sbohem lidem, na kterých nám záleží hodně bolí, ale možná se ti pak bude lépe dýchat.
Každopádně hodně štěstí ;).
Já bych se na toho druhého kluka vykašlala. Přece se k tobě nemůže takhle chovat? Lidé se nemění sami od sebe, ale něco jim k tomu pomůže - lidi, jejich okolí. Možná, když se od něj odpoutáš, poznáš něco lepšího. Držím palce, ať se ti to povede. :)
Já tohle moc dobře znám. To ponižování až tak ne, ale znám hlavně ten stav, když jsi na někom závislá. Když moje láska není na facebooku online právě i třeba dva dny, tak se cítím, jako bych umírala. Úplně stejně jako ty:)
Ono se to ale zlepší. Hlavně si nenech srát na hlavu.
Wow... docela vím, jak se cítíš a abych pravdu řekla, nevím co k tomu říci. Sama jsem minulý rok prožívala něco dost podobného. Ve výsledku jsem zjistila, že kluci nikdy nedospějí a musíme se naučit mít je rády takový, jací jsou.
Doufám, že se ti to podaří :)
Jelikož si četla můj článek tak víš, že moje nálada je na bodu mrazu.
Každopádně cítím, že na tom budeš možná o něco hůř a to se musí rychle napravit) ještě nevím jak ale přijdu na to..nebo někdo určitě:)