Mé druhé já

22. prosince 2015 v 16:07 | Broken girl |  TT
Ahoj, tohle je první článek na mém novém blogu www.once-upon-a-broken-girl.blog.cz . Jak píši na každém svém blogu, když ho zakládám, tohle není můj první blog a řekla bych, že ani poslední. Na začátek bych Vám chtěla napsat krátké info o sobě:

Moje jméno není důležité vůbec pro nikoho, ale na tomto blogu si budu říkat Broken girl. Bude mi 18 let - ale až někdy na podzim. Bydlím ve městě, které není moc malé, ale do školy dojíždím do mnohem většího města vzdáleného zhruba hodinu odtadyma.

best friends, friends, and bff image

Možná to podle Vás zatím nijak nesouvisí s TT, ale bude. Je to vlastně důvod, proč jsem tento blog založila. Kvůli někomu, kdo pro mě byl až do včera mé druhé já. Seznámila mě s ním vlasně velké souhra náhod. Už od mala jsem milovala tancování. Nejdříve jsem chtěla dělat mažoretku, potom baletku, moderní tanečnici,... Ale jediný taneční styl, s kterým jsem nakonec opravdu začala, byl street dance.
Na prvních lekcí se mnou šly i kamarádky, ale déle to z nich vydržela jenom jedna. Tréninky byly super a bavilo nás to. Později se naše tréninky stali metodou pro lidi čekající na vlaky, autobusy apod., jak si zkrátit čas - chodili se na nás dívat. Bylo to strašně nepříjemné, ale objevili se tam dva celkem slušně vypadající kluci. A tak jako normální 14-ti leté holky jsme měly strašně blbé nápady...
Založily jsme fake profil na fb a tomu staršímu z nich jsme začaly psát. Mezitím jsem ho já hodně potkávala. Přišlo léto a street a break měli mít společné soustředění. Kamarádka nemohla, takže jsem měla jet sama. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale donutila jsem se k tomu. Tady vlastně začíná příběh o mém druhém já - potkala jsem ho tam. Tenkrát se mi strašně líbíl. Měl dokonalé modré oči, vypracované svaly a já z něj nedokázala spustit oči. Doufala jsem, že ho ještě někdy po soustředění uvidím, ale bylo mi jasné, že ne - bydlel hodně daleko.
Po nějaké době ten první kluk přišel na náš fake...(Nebo spíš si myslel a furt myslí, že to byl pouze můj fake.) Já jsem se s ním dohádala a od té doby se nenávidíme ještě teď. Moje kamarádka se do něho zamilovala a snažila se s ním co nejvíc bavit. Ale ono to moc nešlo, protože jí lhal, jak jen to šlo. Obě jsme o něm ale věděli, že pořád chodí na tréninky breaku. Chtěli jsme mu to všechno nějak vrátit (vážně nevím, jak to mělo něco změnit, ale tenkrát to znělo jako dobrý nápad), tak jsem napsala jeho trenérovi, protože jsem ho náhodou znala. Trenér mi do chvíle odepsal, ať klidně přijdeme, že bude jedině rád, když se tam objeví nějaké holky. Tak jsme tam šli.
Začátel byl celkem strašný, ale všechno se obrátilo v dobré a my jsme si trénink opravdu užily. Nehlědě na toho kluka, chtěli jsme tam ještě někdy zajít, ale ten trenér si našel holku a všechno hodil za hlavu. Měl to po něm převzít někdo jiný - poslal mi jeho fb a já okamžitě poznala toho kluka s modrýma očima ze soustředění...

best friends, friends, and bff image

Poslala jsem mu žádost o přátelství a netrpělivě čekala... Nepřijal ji... Došlo mi, že si asi nepřidává lidi, které nezná. Dlouho jsem sbírala odvahu, ale nakonec jsem to udělala (teď to zní jako nějaký nadlidský výkon :D) - napsala jsem mu zprávu, jestli by mu nevadilo, kdyby jsme došli na trénink. Druhý den byl DOD na střední škole, kde momentálně studuji. Z celého dne si pamatuji jediný okamžik: Stáli jsme na křižovatce a byla červená. Mě se náhodou podařilo připojit mobil na WI-FI úřadu, který byl hned vedle. Mobil mi oznámil, že mi došla nová zpráva. Byla od něj. Byla jsem tak nadšená, že jsem si ji ani nedokázala přečíst. Nakonec jsem si ji samozřejmě přečetla. Napsal mi něco podobného jako předchozí trenér: že bude jedině rád, když přijdeme.
Jelikož se ale změnilo místo tréninků, musela jsem mu napsat ještě jednou. Odepsal. Nebyla jsem si moc jistá, kde to je, tak jsem mu napsala, že mám strach,že tam netrefím. A tak nastal další nezapomenutelný okamžik: Ve škole jsme měli volnou hodinu, tak jsme šly s kamarádkami na náměstí, kde je veřejná WI-FI. Došla mi zpráva a zase byla od něj. Tentokrát jsem už zachovala trochu větší klid a přečetla si ji. Abych se náhodou neztratila, poslal mi své telefoní číslo. Spolu s jednou z kamarádek jsme začali skákat radostí - doslova :D. Čumělo na nás celý náměstí, ale bylo mi to fuk. Měla jsem jeho telefoní číslo.
Číslo jsem si uložila a druhý den jsme obě došli na trénink. On tam nebyl, jenže já neměla žádný kredit. Tak jsem číslo nadiktovala kamarádce a ona mu napsala, co se děje. Vlak, kterým měl přijet, měl jako vždy spoždění. Sice o 30 minut později, ale přece, přijel.
Byl stějně dokonalý jako jsem si pamatovala. Vždycky všechny obcházel jednotlivě a když došel k nám, řekl nějaký ze svých vtípků, kterým jsme se tlemili jako postižené. Od té doby jsme si párkrát napsali a výjimečně i došli na další trénink.
V lednu měla našeho skupina pořádat dvoudenní soutěž, kam kamarádka zase nemohla. Něchtělo se mi, ale zase jsem jela. A on tam byl... Shodou náhod jsem k večeru seděla s holkama na pokladně. Přišel on a ony všechny zdrhly, protože jim vadilo cokoli, co řekl. A tak jsme tam zůstali sami. Nejsem moc komunikativní člověk, ale on to nevzdával a pořád dokola navazoval komunikaci. Den skončil a já si uvědomila, že jsem ho strávila s ním. Tlemila jsem se jak debil - v našem kamarádství to byl velice důležitý den...
Druhý den za mnou sám ráno párkrát přišel něco mi říct, ale nakonec zůstal sám sedět zase u pokladny. A já ( i když nechápu, jak jsem se odhodlala) jsem si za ním přišla sednout. Povídali jsme si zase až do večera. Dalších několik měsíců jsem všem vyprávěla, jak super to bylo.

starbucks, best friends, and friends image

S klukem s modrýma očima jsme se začali mnohem více bavit a psát si. Brala jsem ho jako nejlepšího kamaráda a říkala mu úplně všechno. Vždycky o mě věděl víc, než kdokoli jiný. A pak... zamilovala jsem se do něj.
Přišlo další léto a s ním dlaší soustředění. Kamarádka se na mě oficiálně vykašlala, ale já si našla nové. Všechny věděli, že ho miluji a mluvili tam o tom úplně kdekoli. On se doslechl určité části - přesněji: Všichni z naší chatky ho strašně milují, ale měl pocit, že je nám všem asi tak 14. A pak přišly dvě nezapomenutelné chvíle:
1. Stáli jsme spolu v noci v lese. Jenom já a on. Ta chvíle byla něčím zvláštní. Chtěla jsem mu strašně moc říct, že ho miluji. Neudělala jsem to a nakonec jsem byla ráda.
2. Našel si přítelkyni.
Stejně jsme zůstali nejlepší přátelé. Bavili jsme se mnohem víc a tak uběhly další dva roky... A pak jsem mu to řekla. Řekl mi, že miluje jeho holku a že mám smůlu. Ani tohle všechno mezi námi nic nezměnilo. Byl můj nejlepší kámoš - chodili jsme spolu na tréninky, psali si každý den, byla jsem u něho doma,...
A pak jsme se začali hádat... Vždycky to bylo nakonec dobrý až do včera... Řekl mi hodně věcí, co jsem celou tu dobu nevěděla. Vše co jsem mu napsala říkal svojí holce- šťastně se nad tím smáli. Celkově se na mě v poslední době vykašlal. Cokoli jsem potřebovala, nešlo to... Kdykoli jsem potřebovala, nemohl... Cokoli slíbil, neudělal...
Nechci o něj přijít ani přes to všechno, ale vím, že by to tak bylo lepší...

Na závěr bych chtěla citovat jednu holčinu:

"Nejlepší kámoš je ten, kdo s tebou tráví svůj volný čas, pomůže ti, když potřebuješ, je tu, když jsou všichni ostatní pryč... A když je s tebou tráví čas, pomůže ti a je tu vždy pro tebe, nakonec se do něj stejně zamiluješ..."
 


Komentáře

1 Tori.U Tori.U | Web | 22. prosince 2015 v 16:23 | Reagovat

Sakra, to je smutný :´( A když si uvědomím, že něco takového se děje předemnou ve třídě (až na to, že dvě zúčastněné jsou kamarádky), tak je mi najednou té druhé hrozně líto...

2 Beatricia Beatricia | Web | 22. prosince 2015 v 16:32 | Reagovat

Moc hezký, prožitý příběh. Konec je ale smutný. Přeji ti, abys našla opravdovou lásku a ne jen "přítele", který miluje jinou. Prožij krásné Vánoce a v novém roku novou lásku. :-)

3 Profesor Hagrid Profesor Hagrid | Web | 22. prosince 2015 v 19:20 | Reagovat

Nádherné, i když smutné...

4 Lenuš Lenuš | Web | 23. prosince 2015 v 19:13 | Reagovat

ou..:((

5 Olja:) Olja:) | Web | 23. prosince 2015 v 19:26 | Reagovat

Páni .. dychtivě jsem příběh četla,ale nečekala jsem,že to bude mít takovej smutnej konec .. vážně mě mrzí,že jste se takhle dohádali a že se z něj vlastně vyklubal trochu blbec. S kamarádama je to vždycky nejtěžší. Já takhle měla nejlepšího kamaráda rok. Nejdřív se zamiloval on do mě a já ho poslala do háje,pak já do něho a on mě poslal do háje až jsme se přestali bavit úplně. Ta holčina,kterou jsi citovala,měla naprostou pravdu. :)

6 cincina cincina | Web | 23. prosince 2015 v 19:34 | Reagovat

Já mám takový pocit, jako bych tenhle příběh už četla. Nejsem si úplně jistá, ale ji mi to nějak povědomé.
Nicméně je to strašně smutný... a s neopětovanou láskou ti naprosto rozumím.

7 Dendy Dendy | Web | 24. prosince 2015 v 11:03 | Reagovat

pěkné, ale docela smutný příběh
veselé vánoce

8 Klauda XX Klauda XX | E-mail | 26. prosince 2015 v 23:28 | Reagovat

To je jak z nějakýho slaďáku :D ale je to smutný :( držím ti palce aby sis našla kluka kterej tě bude nade všechno milovat <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama