Prosinec 2015

Kouzelník nikdy neprozradí svůj nejlepší trik

30. prosince 2015 v 5:00 | Broken girl |  Diary
Ahoj, přidávám Vám sem další článek o chlapci, co přišel na fake profil... Všechno se to opět zkomplikovalo, jak se to u něj vždy stává. Doufám, že to po mě půjde přečíst, protože mám dnes (článek jsem psala 27.12.) opravdu štěstí na zranění - prvně jsem si ruku spálila o pánvičku, pak jsem si na prst vylila vařící olej, druhou ruku jsem si odřela o hranu stolu a asi hodinu jsem se snažila dostat náušnici do ucha aneb nevýhoda mít čtyři nušnice v jednom uchu ;)

coffee and good morning image

Na začátek Vám řeknu co se stalo v poslední době a pak teprve vezmu pořadě celý náš příběh až do tohoto okamžiku. Všechno je to čistě z mého pohledu a vím, že je dost věcí, o kterých ani nevím. Ale on toho taky dost neví...
Bloknul si mě. Dnes ráno. Zničeho nic. Zabloval si mě, abych mu nemohla psát a ani si zobrazit jeho profil. Celé dopoledne jsem přemýšlela Proč? A myslím, že teď už vím...

(Tady si dovolím půjčit pár řádků ze staršího článku):
Už od mala jsem milovala tancování. Nejdříve jsem chtěla dělat mažoretku, potom baletku, moderní tanečnici,... Ale jediný taneční styl, s kterým jsem opravdu začala byl street.
Na prvních pár lekcí se mnou šly i kamarádky, ale déle to z nich vydržela jenom jedna. Tréninky byly super a bavilo nás to. Později se naše tréninky stali metodou pro lidi čekající na vlaky, autobudy apod., jak si zkrátit čas - chodili se na nás dívat. Bylo to strašně nepříjemné, ale objevili se tam dva celkem slušně vypadající kluci. A tak jako normální 14-ti leté holky jsme měly strašně blbé nápady...
Založily jsme fake profil na fb a tomu staršímu z nich jsme začaly psát.

(Tady už je část nová):
On odepisoval. Psali jsme si několik měsíců. Když jsem došla do školy, zmínila jsem se o tom kamarádkám. Občas jsme se o tom bavily - co si píšeme apod. Ony ho chtěly vidět, protože si ho moc z tréninků nepamatovaly. Zrovna se měla konat párty, kde měl vystupovat. Tak jsme šli. Od začátku to bylo strašný...
Jedna kamarádka se furt rozcházela a scházela se svým přítelem s psychopatickými sklony a moc s ní nebyla řeč. Zjistila jsem, že na párty šla za jediným účelem: Sbalit toho kluka, co jsem mu psala, aby mi náhodou neublížil (Ano, vážně si myslela, že to tak bude lepší... pro všechny). Jenže ten kluk, s kterým se zrovna rozešla, tam přišel kvůli ní. Přesto ona donutila aspoň druhou kamarádku, ať fotí toho kluka, kterému jsem psala (btw. od teď mu budu říkat O. protože je to zbytečně složitý :D).
Ta kamarádka s radostí vzala foťák, i když já to výhradně nechtěla, a šla. Fotila ho, a jak jsem já (nevím jak ostatní) čekala, přišel na to. Nedivím se mu, že se mu to nezdálo příjemné, ale on mi to později vrátí. Do toho o něm celou párty mluvily. Hodnotili jeho zadek, vzhled,.. prostě všechno. Nijak jim nevadilo, že je musel slyšet každý v našem okolí.
První kamarádka odešla, aniž by nám cokoli řekla, a ten den už se nevrátila. Párty díkybohu brzy skončila a my šly domů. Čekalo mě tam jedno opravdu "milé" překvapení. Psal mi. Na můj opravdový fb. Na všechno přišel. Věděl, že celou tu dobu jsem to všechno dělala já. Že jsem mu psala, fotila ho, vykládala, že jsme kamarádi a půjdeme spolu ven, že mám doma na nástěnce jeho fotky. Možná si říkáte, že většinu z toho jsem do teď nezmínila - to proto, že to není pravda.
Hádali jsme se. A z kamarádek později vypadlo, že mu psaly. Jedna mu psala, že ona za nic nemůže - on jí to uvěřil a řekl, že je to v pohodě. Druhá se do něj strašně zamilovala a snažila se s ním navázat konverzaci (tuhle holku si pamatujte!!) Třetí, co chtěla ať ho ta další fotí, napsala, že taky za nic nemůže.

up, balloons, and sky image

Hádala jsem se s ním taky nějakou dobu. Když s to teď pročítám, za dost věcí se stydím. Byla jsem naštvaná a hlavně schopná napsat mu cokoli. Psal mi sice dost hnusný věci, ale já se taky chovala jako malej fagan.
Když jsme se někdy potkali reálně, což se stávalo dost často, dělali jsme jakoby nic. Nebavili jsme se spolu a nikdo nic nevěděl. Užíralo to jen nás - nebo spíš mě. Pak se rozhodl vrátit mi to focení. Jednou si vytáhl mobil a prostě mě začal natáčet. Ukazoval to všem okolo sebe. Dost lidí mu řeklo, že je úchylák, ale mu to bylo jedno. Měl radost a byl na sebe hrdý, jak strašně mi to vrátil.
Nějakou dobu jsme se pak neviděli. Já mu poté napsala jako první. Popřála jsem mu k narozeninám, on poděkoval a byl konec našeho psaní si.
Přišlo letní soustředění, kde jsem nikoho neznala a v podstatě s nikým jsem se tam moc nebavila. On si toho nemohl nevšimnout. Jenom soustředění skončilo, psal mi jak nemám žádný kamarády a že se tomu vůbec nediví... Pohádali jsme se. Opět. Na chvíli jsem si ho bloknula na fb, ale fakt jen na chvíli.
Mezitím mu kamarádka (ta která se zamilovala) začala psát. Psali si většinou v pohodě. Když nepočítáte ty lži, co ji navykládal. Řekl, že má holku - žádnou neměl. Řekl, že je ve škole - potkali jsme ho v Albertu. Řekl, že půjdou ven - nikdy neměl čas. Řekl, že zařídí, aby došla na trénink - nezařídil.
Kamarádka byla zoufalá, protože si myslela, že ho vážně miluje. Takže jsem nakonec v podstatě dobrovolně zařídila, abysme mohli dojít na ten trénink. Před začátkem byla kamarádka strašně nervózní. Já ji uklidňovala, až do doby než přijel on. Potom jsem začala být nervózní víc než ona :D
Trénink proběhl v pohodě. Fakt jsme si ho užily a ho jsme ani moc nevnímaly.

landscape, tree, and nature image

I když o mě všude vykládal opravdu hnusné věci, ignorovali jsme se. Zvládli jsme spolu vydržet na soustředěních a i týden v Itálii (taky se skupinou). Na letošním soustředění si našel holku. Opravdu se jí líbil, ale on ji odkopl. Já byla jedna z prvních, co jí řekla, že on je debil a ona za to nemůže - že to tak bude lepší.
On mi potom napsal, že to udělal kvůli mě... Jestli to řekne jí, ten kdo bude vypadat jako nějvětší svině, budu já. Nemůžu za to... Nechci to. Každý jí na ask píše, jaká je svině, že mu zlomila srdce. Ona mu... Je mi jí opravdu líto, ale pravdu jí říct nemůžu. Vím, že by to nepomohlo.
A nakonec si mě dneska bloknul na fb. Myslím, že mi chce opět něco vrátit - to, že jsem si ho taky kdysi blokla.
Celý tento příběh jsem napsala té kamarádce, která ho milovala - teď už má přes dva roky přítele a je s ním opravdu šťastná. A víte co mi na to napsala? Že to určitě myslel vážně. Prý proč by mi to jinak psal. On by mi přece nelhal. - Nemohla jsem to uvěřit. Vlatně nemůžu pořád.

Zhrnutí: nefotila jsem ho - nikdy - a vážně doma nemám nástěnku s jeho fotkami - vrátil mi to, ikdyž jsem to neudělala - natáčel mě a ukazoval to na potkání... Bloknula jsem si ho - vrátil mi to - bloknul si mě...
Ale co bolí nejvíc? Nedokážu nad tím přestat přemýšlet... Proč mi to psal? Proč zrovna teď? Proč zrovna mě? Proč mi vůbec psal? A proč si mě doopravdy bloknul? Proč ji nechal? A proč ta druhá mu náhle tak věří?

Reedit 00:04 - odblokoval si mě... zase... možná... Mobil tvrdí, že ano, ale podle fb mě má furt bloknutou...

Novoroční předsevzetí

28. prosince 2015 v 18:37 | Broken girl |  TT
Ahoj, původně jsem Vám chtěla více ujasnit, co se kdy stalo mezi mnou a tím klukem, ale zalíbilo se mi téma týdne, takže zmíněný článek chvíli počká v rozepsaných. Jinak opravdu děkuji všem, co mi radili u minulého článku - jste zlatí ♥

christmas, cupcake, and tree image

Takže, asi většina z nás si někdy dala předsevzetí (kdybych to slovo měla někde napsané špatně je to tím, že ho neumím napsat :D). Ale co vlastně předsevzetí je? Když tohle slovo napíšete do slovníku najde Vám to synonyma (slova stejného významu) jako: záměr, rozhodnutí, úmysl,... Vyplývá z toho, že předsevzetí je něco, co se rozhodneme z vlastní vůle splnit. Nejvíce lidí si dává předsevzetí na Nový rok. U jeho plnění vydží asi tak týden a pak čeká do dalšího Nového roku, aby to dopadlo stejně.
Ve škole jsme nedávno v psycholigii probírali vůli. Bez vůle bychom nebyli schopní nic udělat (vstát z postele, najíst se,...). Ale ne každý člověk má vůli stejně silnou. Ale stejně jako většina věcí, se dá i vůle posilovat. Jednou metodou je dát si právě předsevzetí a dodržet u něj několik bodů (nejlepší je vzít si papír a sepsat si to):
1) Zvolní cíle - musíte si vyjasnit čeho byste chtěli opravdu dosáhnout. Cíl by neměl být příliš lehký, ale ani nedosažitelný. Když si zvolíte něco, co je od začátku nemožné, stejně se to nesplní...
2) Opakuj si ho - Každý večer, když si lehneš do postele, 3x si nahlas zopakuj, čeho bys chtěl/a dosáhnout - určitým způsobem tě to namotivuje.
3) Začít hned další den - Čím déle to budeš odkládat, tím méně se ti bude chtít. Nejlepší je vzít si diář a naplánovat si přesně další den, aby jsi viděl/a co a kdy musíš udělat.
4) Pojmenuj překážky - Když dáš tomu, co ti brání ve splnění cíle přesné názvy, dojde Ti, že většina z toho jsou jenom výmluvy...
5) Plnit bez přerušení - Důležité je nepřestat a vytrvat. Když vynecháš jeden den, vynecháš i další a nakonec přestaneš úplně (určitě to znáte i z běhu - když zastavíte, je mnohem težší se znovu rozběhnout).
6) Kontrola - Důležité je také si průběžně kontrolovat Vaši činnost - těšit se z Vašeho pokroku... Jednou nám kdosy řekl: "Není důležité radovat se jenom z cíle, ale užít si i tu cestu." Proto je dobrý nápad najít si třeba kamarády, co to budou plnit s Vámi,...

flowers, yellow, and vintage image

Já osobně si předsevzetí do nového roku nedávám. Ale vždycky jsem si říkala, že bych měla být víc společenská a lépe snášet lidi okolo sebe. Také bych se měla přestat tolik bát... Pomalu jsem se začala dívat na vysokou školu a asi bych se měla i začít učit chemii...
Na závěr otázky pro Vás:
Dáváte si předsevzetí? Dáváte si je jenom na Nový rok nebo i v průběhu roku? Jaká předsevzetí jste si dali/si dáte?

Berou na sebe podobu toho, čeho se bojíme nejvíce

26. prosince 2015 v 13:38 | Broken girl |  Diary
Ahoj, tak skončili svátky a pomalu se blíží silvestr. Venku to tak rozhodně nevypadá, ale já si tohle počasí užívám. Svítí sluníčko a není ani moc zima ani moc teplo. Všechno působí tak nějak pozitivněji. Přesto se stala jedna věc, o které jsem doufala, že to byla pouze noční můra a se svítáním přejde. Jenže ona zůstala...

moon, city, and night image

Pamatujete si první článek na tomto blogu? Mé druhé já? Zmínila jsem se v něj o klukovi, který přišel na náš fake profil... Tak přesně tento kluk mi 26. prosince asi pět minut po půlnoci napsal. Nenáviděli jsme se v tu dobu přes čtyři roky... Asi si devede představit ten šok, když zapnete mobil a vidíte, že Vám došla nová zpráva. Podíváte se od koho je a tam okýnko chatu s jeho profilovkou a jednou novou zprávou.
Začala jsem se klepat. Nešlo to nijak zastavit. Okamžitě jsem napsala svýmu nejlepšímu kamarádovi, co si o tom myslí (ano, vrátila jsem se zpátky ke kamarádství s klukem s modrýma očima). Uklidnilo mě to, ale klepat jsem se nepřestala. Moc nechápu, jak se mi podařilo mu odepsat bez chyb, ale zvládla jsem to. Klepala jsem se asi hodinu - celou dobu, co mi psal a já mu odepisovala.
Chtěla jsem zjistit o co mu jde. Možná určitě to byla chyba. Napsal mi, že už na mě dlouho myslí a jestli bych s ní nechtěla jít ven. Že se rozešel se svojí holkou jenom kvůlu mě... Přemýšlela jsem nad tím celou noc - nevěřím mu. Mám strach z toho, co doopravdy chce. Známe se moc dlouho, abych byla natolik naivní a šla s ním ven.
Ale stejně nad tím nedokžu přestat přemýšlet...

Duch minulých, přítomných a budoucích Vánoc

24. prosince 2015 v 13:03 | Broken girl |  Diary
Ahoj, asi všichni víte, že tři duchové zmínění v nadpise pocházejí z Vánoční koledy. Já tento příběh neviděla až do 23. prosince letošního roku, kdy jsem si konečně udělala čas a podívala se. Příběh mi přišel místy spíš jako horor a dost slušně jsem se u toho lekala :D. Ale co je pro Vás hlavní je to, že jsem dostala nápad na zpracování tohoto článku. Chci zde zhrnout svoji minulost i přítomnost a nastínit své představy budouctnosti.

Duch minulosti
Narodila jsem se do rodiny jako nejstarší dítě - táta už jedno měl, ale tenkrát o tom sám nevěděl. Pocit jedináčka mi ale nezůstal dlouho, protože rok a půl na to se mi narodil bráška. Máma vždycky říká, že jako malá jsem já pořád křičela a on pořád spal, ale na všech videích je to přesně naopak. Od doby kdy mu byli tři, jsme každý rok v létě jezdili na Pálavu na dovolenou. Bylo to tam vždycky skvělý. A když jsme se fakt nudili, chodili jsme sbírat kuličky (vystřílené z kuličkových pistolí) - po zemi jich bylo všude plno. A pak jsme s nimi hráli na kuchyňku - dělali jsme, že je to kaše apod.
Pak přišla doba chození do školky. Strašně jsem to tam nenáviděla. Nezapomenu asi nikdy na ten bazén v suterénu, kam jsme chodili na plavání. Aniž bysme uměli plavat, museli jsme udělat kotrmelec do vody. Měla jsem strach... Jednou jsme ráno kreslili a já to do oběda nestihla. Chtěla jsem to rychle dokreslit, ale učitelce se to nelíbilo. Dala mi pohlavek, že toho mám nechat a jít jíst. Se svým kamarádem a později i spolužákem jsme dělali strašné kraviny - chvíle, kterou si opravdu pamatuji je, jak mi hodil dřevěnou kostu po hlavě...
Skončila školka a začalo něco horšího... Nikdy jsem neměla kamarády a seděla vedle kohokoli, kdo si ke mě sedl. Nebavilo mě to tam. Číst, psát i počítat jsem uměla už dávno předtím. Vždy, když jsem se nudila, odříkala jsem si celou abecedu tam a zpátky... Po prvním stupni přišel druhý a já si pár kamarádek našla, ale ne na dlouho. Jedna se na mě vykašlala kvůli druhé a nakonec se z ní stala fetka. Třetí mi udělala strašně moc zlých věcí a já jí to neodpustila. V devítce se to celkem zlepšilo - hlavně proto, že jsem našla kluka s modrýma očima z předchozího článku ♥♥♥

light, water, and photography image

Duch přítomnosti
Začala jsem střední školu - zdravku. Našla si nové kamarádky. Sice tiky jedné z nich naprosto nenávidím, ale jinak je fajn. S klukem jsme se stali mnohem lepší přátelé, než kdy předtím a já mu řekla pravdu. Potkala jsem spoustu dalších skvělých kluků, kteří jsou taky kamarádi, ale nikdy nebudou on.
Často mívám deprese... Mám ze všeho strach a pořád panikařím. Přesto jsem si našla dost věcí, co mě baví. Někdy je to lepší, ale často nedokážu přestat brečet. Nikdo o tom neví kromě ho.
A dnes přišli Vánoce. Vůbec mi to tak nepřipadá. Je zataženo, ale přesto mi přijde, že je tu moc světla. Nedokážu prosedět celý den u pohádek jako dřív. Je jedna hodina a já nemám zabalené dárky, ale ani za nic se k tomu nedokážu dokopat. Není tu žádný sníh a vlastně ani pořádná zima. Chybí mi to všechno...

Duch budoucnosti
Když byste se mě zeptali, jak vidím budouctnost, řeknu Vám, že černě. Chtěla bych věřit tomu, že v pohodě dodělám střední, odmaturuji a dostanu se na vysokou, kam chci. Najdu si úžasnou práci. Přítele, který je mnohem lepší, než kluk s modrýma očima, a založím s ním rodinu, která bude šťastná a hlavně zdravá. Ale nic z toho nevidím... Nemám sny, vůli ani motivaci. Občas bych ji i chtěla najít, ale nedokážu to...

light, christmas, and winter image

I když článek zněl dost demotivovaně, přeji Vám, abyste si Vánoce užili co nejvíce, dostali to, co jste si opravdu přáli a byli s těmi, které milujete a oni milují Vás.
Takový tip na konec: Najděte si klip od Justinovi písničky Love yourself. Je skvělý ;)

Mé druhé já

22. prosince 2015 v 16:07 | Broken girl |  TT
Ahoj, tohle je první článek na mém novém blogu www.once-upon-a-broken-girl.blog.cz . Jak píši na každém svém blogu, když ho zakládám, tohle není můj první blog a řekla bych, že ani poslední. Na začátek bych Vám chtěla napsat krátké info o sobě:

Moje jméno není důležité vůbec pro nikoho, ale na tomto blogu si budu říkat Broken girl. Bude mi 18 let - ale až někdy na podzim. Bydlím ve městě, které není moc malé, ale do školy dojíždím do mnohem většího města vzdáleného zhruba hodinu odtadyma.

best friends, friends, and bff image

Možná to podle Vás zatím nijak nesouvisí s TT, ale bude. Je to vlastně důvod, proč jsem tento blog založila. Kvůli někomu, kdo pro mě byl až do včera mé druhé já. Seznámila mě s ním vlasně velké souhra náhod. Už od mala jsem milovala tancování. Nejdříve jsem chtěla dělat mažoretku, potom baletku, moderní tanečnici,... Ale jediný taneční styl, s kterým jsem nakonec opravdu začala, byl street dance.
Na prvních lekcí se mnou šly i kamarádky, ale déle to z nich vydržela jenom jedna. Tréninky byly super a bavilo nás to. Později se naše tréninky stali metodou pro lidi čekající na vlaky, autobusy apod., jak si zkrátit čas - chodili se na nás dívat. Bylo to strašně nepříjemné, ale objevili se tam dva celkem slušně vypadající kluci. A tak jako normální 14-ti leté holky jsme měly strašně blbé nápady...
Založily jsme fake profil na fb a tomu staršímu z nich jsme začaly psát. Mezitím jsem ho já hodně potkávala. Přišlo léto a street a break měli mít společné soustředění. Kamarádka nemohla, takže jsem měla jet sama. Vůbec se mi do toho nechtělo, ale donutila jsem se k tomu. Tady vlastně začíná příběh o mém druhém já - potkala jsem ho tam. Tenkrát se mi strašně líbíl. Měl dokonalé modré oči, vypracované svaly a já z něj nedokázala spustit oči. Doufala jsem, že ho ještě někdy po soustředění uvidím, ale bylo mi jasné, že ne - bydlel hodně daleko.
Po nějaké době ten první kluk přišel na náš fake...(Nebo spíš si myslel a furt myslí, že to byl pouze můj fake.) Já jsem se s ním dohádala a od té doby se nenávidíme ještě teď. Moje kamarádka se do něho zamilovala a snažila se s ním co nejvíc bavit. Ale ono to moc nešlo, protože jí lhal, jak jen to šlo. Obě jsme o něm ale věděli, že pořád chodí na tréninky breaku. Chtěli jsme mu to všechno nějak vrátit (vážně nevím, jak to mělo něco změnit, ale tenkrát to znělo jako dobrý nápad), tak jsem napsala jeho trenérovi, protože jsem ho náhodou znala. Trenér mi do chvíle odepsal, ať klidně přijdeme, že bude jedině rád, když se tam objeví nějaké holky. Tak jsme tam šli.
Začátel byl celkem strašný, ale všechno se obrátilo v dobré a my jsme si trénink opravdu užily. Nehlědě na toho kluka, chtěli jsme tam ještě někdy zajít, ale ten trenér si našel holku a všechno hodil za hlavu. Měl to po něm převzít někdo jiný - poslal mi jeho fb a já okamžitě poznala toho kluka s modrýma očima ze soustředění...

best friends, friends, and bff image

Poslala jsem mu žádost o přátelství a netrpělivě čekala... Nepřijal ji... Došlo mi, že si asi nepřidává lidi, které nezná. Dlouho jsem sbírala odvahu, ale nakonec jsem to udělala (teď to zní jako nějaký nadlidský výkon :D) - napsala jsem mu zprávu, jestli by mu nevadilo, kdyby jsme došli na trénink. Druhý den byl DOD na střední škole, kde momentálně studuji. Z celého dne si pamatuji jediný okamžik: Stáli jsme na křižovatce a byla červená. Mě se náhodou podařilo připojit mobil na WI-FI úřadu, který byl hned vedle. Mobil mi oznámil, že mi došla nová zpráva. Byla od něj. Byla jsem tak nadšená, že jsem si ji ani nedokázala přečíst. Nakonec jsem si ji samozřejmě přečetla. Napsal mi něco podobného jako předchozí trenér: že bude jedině rád, když přijdeme.
Jelikož se ale změnilo místo tréninků, musela jsem mu napsat ještě jednou. Odepsal. Nebyla jsem si moc jistá, kde to je, tak jsem mu napsala, že mám strach,že tam netrefím. A tak nastal další nezapomenutelný okamžik: Ve škole jsme měli volnou hodinu, tak jsme šly s kamarádkami na náměstí, kde je veřejná WI-FI. Došla mi zpráva a zase byla od něj. Tentokrát jsem už zachovala trochu větší klid a přečetla si ji. Abych se náhodou neztratila, poslal mi své telefoní číslo. Spolu s jednou z kamarádek jsme začali skákat radostí - doslova :D. Čumělo na nás celý náměstí, ale bylo mi to fuk. Měla jsem jeho telefoní číslo.
Číslo jsem si uložila a druhý den jsme obě došli na trénink. On tam nebyl, jenže já neměla žádný kredit. Tak jsem číslo nadiktovala kamarádce a ona mu napsala, co se děje. Vlak, kterým měl přijet, měl jako vždy spoždění. Sice o 30 minut později, ale přece, přijel.
Byl stějně dokonalý jako jsem si pamatovala. Vždycky všechny obcházel jednotlivě a když došel k nám, řekl nějaký ze svých vtípků, kterým jsme se tlemili jako postižené. Od té doby jsme si párkrát napsali a výjimečně i došli na další trénink.
V lednu měla našeho skupina pořádat dvoudenní soutěž, kam kamarádka zase nemohla. Něchtělo se mi, ale zase jsem jela. A on tam byl... Shodou náhod jsem k večeru seděla s holkama na pokladně. Přišel on a ony všechny zdrhly, protože jim vadilo cokoli, co řekl. A tak jsme tam zůstali sami. Nejsem moc komunikativní člověk, ale on to nevzdával a pořád dokola navazoval komunikaci. Den skončil a já si uvědomila, že jsem ho strávila s ním. Tlemila jsem se jak debil - v našem kamarádství to byl velice důležitý den...
Druhý den za mnou sám ráno párkrát přišel něco mi říct, ale nakonec zůstal sám sedět zase u pokladny. A já ( i když nechápu, jak jsem se odhodlala) jsem si za ním přišla sednout. Povídali jsme si zase až do večera. Dalších několik měsíců jsem všem vyprávěla, jak super to bylo.

starbucks, best friends, and friends image

S klukem s modrýma očima jsme se začali mnohem více bavit a psát si. Brala jsem ho jako nejlepšího kamaráda a říkala mu úplně všechno. Vždycky o mě věděl víc, než kdokoli jiný. A pak... zamilovala jsem se do něj.
Přišlo další léto a s ním dlaší soustředění. Kamarádka se na mě oficiálně vykašlala, ale já si našla nové. Všechny věděli, že ho miluji a mluvili tam o tom úplně kdekoli. On se doslechl určité části - přesněji: Všichni z naší chatky ho strašně milují, ale měl pocit, že je nám všem asi tak 14. A pak přišly dvě nezapomenutelné chvíle:
1. Stáli jsme spolu v noci v lese. Jenom já a on. Ta chvíle byla něčím zvláštní. Chtěla jsem mu strašně moc říct, že ho miluji. Neudělala jsem to a nakonec jsem byla ráda.
2. Našel si přítelkyni.
Stejně jsme zůstali nejlepší přátelé. Bavili jsme se mnohem víc a tak uběhly další dva roky... A pak jsem mu to řekla. Řekl mi, že miluje jeho holku a že mám smůlu. Ani tohle všechno mezi námi nic nezměnilo. Byl můj nejlepší kámoš - chodili jsme spolu na tréninky, psali si každý den, byla jsem u něho doma,...
A pak jsme se začali hádat... Vždycky to bylo nakonec dobrý až do včera... Řekl mi hodně věcí, co jsem celou tu dobu nevěděla. Vše co jsem mu napsala říkal svojí holce- šťastně se nad tím smáli. Celkově se na mě v poslední době vykašlal. Cokoli jsem potřebovala, nešlo to... Kdykoli jsem potřebovala, nemohl... Cokoli slíbil, neudělal...
Nechci o něj přijít ani přes to všechno, ale vím, že by to tak bylo lepší...

Na závěr bych chtěla citovat jednu holčinu:

"Nejlepší kámoš je ten, kdo s tebou tráví svůj volný čas, pomůže ti, když potřebuješ, je tu, když jsou všichni ostatní pryč... A když je s tebou tráví čas, pomůže ti a je tu vždy pro tebe, nakonec se do něj stejně zamiluješ..."